Únor 2007

Jedš na koncik(2007) ?:)

28. února 2007 v 15:02 | Sendy |  Ankety
Čaukiss jenom sem vám chtěla říct že sem na blog dala anketu esi jedeš na koncik TH teď v dubnu a tak sem jenom cela říct aby ste hlasovaly ...kujů :* vaše Sendy alias Sendushka xD

Nové podium

28. února 2007 v 4:27 | Katie |  Fotky mix
Tak tohle je to podium, který zajistilo, že budeme Jako Praha první. :) Vypadá to pěkně ;)
img58/5809/37384600wd8wm4.jpg

"Mírně" zvrhlá rodinka 20.

28. února 2007 v 2:31 | Katie |  "Mírně" zvrhlá rodinka
On mě uměl vždycky přemluvit, takže jsem nakonec souhlasila. Vlastně už jsem sama uvažovala o tom, že bych si ho nechala. Vždyť… nemůžu zabít něco, co je ve mně, co už žije.
Když jsem teda Tomovi řekla, že si ho nechám, nepoznávala jsem ho. Celý jenom zářil. Bylo na něm vidět, že z toho má opravdovou radost. Jenom jsem nechápala co ho najednou přinutilo k takovému názoru.
Hned další den jsem se stavila v nemocnici. "Copak? Nějaké problémy? Obavy ze zákroku?" ptal se hned doktor. "No, vlastně o tohle nejde. Ale… chtěla jsem to odvolat. Chci si to dítě nechat." oznámila jsem mu. "Ale to je dobrá zpráva. Poznáte, že tak to bude lepší." usmíval se doktor. Potom mi ještě řekl něco o těhotenství, abych se nelekala některých věcí a domluvili se na další schůzku. Ale teď už ne kvůli potratu, teď to bylo kvůli těhotenství.
V podvědomí jsem se nějak nemohla smířit s tím, že budu mít dítě, že se o to maličký budu starat, že budu matkou. Nedokázala jsem si to k sobě dát, ale chtěla jsem si ho nechat. K tomu jsem byla odhodlaná.
"Bille, musím ti něco říct." začala jsem, když jsem potom večer zaklepala na Billovy dveře a on mě pustil dál. Zvedl hlavu od stolu a vyčkával co ze mě vyleze. "Víš… já si to dítě nechám. Nemůžu se ho jen tak vzdát." usmála jsem se nevinně. "Tak to je super! Já věděl, že bys to nemohla udělat. Ani nevíš jak jsem rád." vyskočil Bill nadšeně a začal mě tam objímat. "No jo jo, klídek Bille. Ještě si na něj ale nějakej ten čas budeme muset počkat." usmála jsem se na něj. On se najednou zarazil. "Počkej… ale… co chceš říct tátovi?" podíval se na mě. "No, to je to, co mě trápí. To ještě nevím. Ale stejně ještě nějakou dobu na mě nebude nic znát, tak snad časem něco vymyslíme." pokrčila jsem rozpačitě rameny. Bill přikývl a povzbudivě se usmál. Ještě chvíli jsme potom rozebírali jaký to bude. Na Billovi bylo vidět, že má radost, že jsem se takhle rozhodla. Určitě se na to mimčo těšil.
Když jsem už odcházela k sobě do pokoje, Bill mě ještě zastavil. "Chris, jsem moc rád, že ses rozhodla si to miminko nechat." podíval se mi zblízka do očí. Já jsem se jenom usmála a přivřela oči. Bill dlouho nedával a jemně mi vtiskl pusu. Pak mě ještě dlouze objal a já už potom šla.
V posteli jsem potom přemýšlela, jaký dám tomu malýmu jméno. Dokonce jsem si vzala i kalendář a listovala jím tak dlouho, dokud jsem neusnula. K žádnýmu konkrétnímu jménu jsem nedošla.
"Chris, vstávej. Už je ráno." probudil mě jemně Bill. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla jsem ho jak mi nese snídani do postele. "Jéé, dobrý ráno." usmála jsem se na něj a posadila se. Bill mi podal stolek se snídaní. "Čím jsem si to zasloužila?" podívala jsem se na něj. "Noo… řekněme, že za správný rozhodnutí..?" zazubil se. "Tak to děkuju… moc." usmála jsem se na něj.
"Nechceš taky?" zeptala jsem se ho, když jsem začala jíst a on tam jen tak stál a díval se. "Nee, já už jsem snídal. Tak já zase půjdu." na tváři vykouzlil úsměv od ucha k uchu a zmizel za dveřmi. Najedla jsem se, oblékla a šla dolů. Tam se ke mně přidali i kluci a šli jsme do školy. Ten den jsem zrovna přemýšlela, jestli to mám říct Deeně, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla, že je ještě čas.
Asi o měsíc později, kdy už jsem cítila, že začínám přibírat, jsem se dokopala k vážnému rozhodnutí, že o tom řeknu tátovi, Simonne i Deeně. Už jsem prostě musela. Jako první přišla na řadu Deena.
"Dee, pojď se mnou na chodbu. Musím ti něco říct." šeptla jsem jí do ucha, když na konci hodiny zazvonilo. Ona jen přikývla a už jsme si to mířily na chodbu. "Víš… není to pro mě lekhý… ale říct ti to musím." začala jsem nejistě. "Tak povídej. Víš, že mě můžeš říct všechno." usmála se na mě povzbudivě. To mi dodalo odvahu. "Já… jsem v tom." vypadlo ze mě a podívala jsem se jí do očí. Ona skoro vyjekla, měla co dělat, aby se udržela. "Coooooo? To si děláš srandu?" zeptala se nevěřícně. "Ne, nedělám… ale… ještě jde o to, s kým to dítě mám." zadívala jsem se směrem neurčitě za ní. "Ježkovy voči… s kým?" vykulila na mě oči. "S Billem." vybalila jsem prostě na ní. "S Billem...?" zakřičela, ale pak se zarazila, uvědomila si, že stojíme na chodbě, tak pokračovala potichu. "S Billem Kaulitzem? S tvým bráchou?" - "Jo, přesně s tímhle Billem." přikývla jsem se slabým úsměvem. "Tak to je teda gól. O tomhle by se mi v životě ani nesnilo." dívala se na mě nevěřícně a zakroutila hlavou. "No jo, už je to tak… už s tím nic neudělám. Stalo se to a nedá se s tím nic dělat, i kdybych byla samozřejmě nejradši, kdyby to bylo úplně jinak. Původně jsem chtěla jít na potrat, ale kluci mi to vymluvili." rozpovídala jsem se. "No ještě že tak… ty si to mimčo prostě necháš, to je úžasná věc." zazubila se Deena. Usmála jsem se na ní, a šly jsme do třídy, protože akorát zazvonilo. Celý zbytek vyučování jsme strávily rozebíráním věcí okolo toho miminka. Dee z toho byla unešená. :-)
"Tatiii? Mohli byste sem se Simonne na chvilku?" zavolala jsem z obýváku na tátu. Za chvilku byli oba dole. "Tak co se děje?" podívala se na mě Simonne. "Ehm… radši si na to sedněte…" zazubila jsem se a oni si sedli. Není to pro mě jednoduchý… ale říct vám to musím…" nadechla jsem se. "Tak o co jde? Nenapínej nás." pobídl mě táta. Ještě chvilku jsem byla zticha a dívala se na ně a po chvíli jsem začala pomalu mluvit: "Já… ehm… já… budu mít malý…" řekla jsem a položila si ruku na břicho.
(Katie)

První,druhá nebo třetí? 31

26. února 2007 v 14:24 | Sendy |  První , druhá nebo třetí?
Byla sem hodně zvědavá kam deme ale věděla sem že se jich na to ptát je zbytečný,takže sem se radši neptala...
"Tak kluci..řekněte nám to..kam teda deme?" řekla zvědavě Sanny
"To je tajemství.."řekl Bill..no jako bych to neříkala
Začala sem Katie a Sanny něco šeptat
"Hele co si to tam šeptáte..?"podíval se na mě Tom
"Nic"vyplázla sem na něho jazyk
"Ale no tak Sendy.."podíval se na mě psíma očima Tom
"Coe?Vy ste nám to taky neřekli"začala sem se smát a Tom se přidal
"No to je fakt"
"Aspoň sme na stejno"řekla Katie
"Tomí?"usmála sem se šibalsky
"Jo?"spozorněl
"Chceš to vědět?"
"Jo.."řekl a stoupl si vedle mě
"Tak máš smůlu.."začala sem se smát a holky s Billem se přidali
"No tak jako.."začal se smát i Tom
"Njn jak vy nám ,..."řekla jsem
"..tak my vám.."dodala Katie
"Jo přesně.."začala se smát Sanny
Konečne sme přišli na místo,bylo tam plno světel a hlasitá hudba...njn zase diskoška xD
"No klicí.."rozhlídla sem se kolem
"Vy víte jak sme na ty diskotéky co?"dodala Sanny
"No jo no to my náhodou víme.."mrknul na mě Tom
"Jo brácha má pravdu..."začal se Bill smát ani nevim proč ale já se k němu přidala a Sanny,Katie a Tom se na nás dívali jak na blázny.S Billem sme se přestali smát a šli sme si všichni sednout ke stolu a objednat si něco k pití
"Teda jenom mě překvapuje že je tak brzo diskotéka"řekla Katie
"No jo.."řekl Tom
"Hele a za chvilku by se tady měl objevit aji Andreas"dodal Bill
"Jo?Tak toe super"řekl sem a všichni se na mě podívali "No coe?"
(Sendy)

První, druhá nebo třetí? 30.

26. února 2007 v 0:33 | Katie |  První , druhá nebo třetí?
Za chvilku jsme byli u rybníka, kde se cachtala celá naše třída včetně učitelky. Byl na ní celkem zajímavý pohled. :D

"Tak fajn, já budu muset zase domů." podíval se na nás Bill.

"Jj, tak díky, že jsi nás sem zavedl." usmála jsem se.

Rozloučili jsme se a Bill odešel domů. My jsme se nenápadně přidali k ostatním, že si nás ani nikdo nevšiml. :)

"Neee, pomoooc, netop mě!" křičely jsme na sebe v jednom kuse. Blbly jsme co to dalo. :)
Myslela jsem, že s naší třídou tam bude nuda, ale spletla jsem se. Byla tam docela sranda, až mě místama bolelo břicho od smíchu.
Okolo jedný jsme se vrátili zase zpátky na hotel, naobědvali se a učitelka nám oznámila, že celé odpoledne máme pro sebe a můžeme jít kamkoliv. Ale do večeře musíme být zase v hotelu. Že prý si myslí, že nám dává dost do těla, tak si máme odpočinout.
Šly jsme s holkama na pokoj a přemýšlely co budeme dělat. Asi po čtvrt hodince jsme se sebraly a vyrazily do města, i když jsme ještě netušily kam.
Prolezly jsme několik krámů a nakonec jsme zakotvily v jedný pěkný kavárně. Za chvilku se tam objevil Tom s Billem.
"Jéé, čau holky." usmál se sa nás Bill a oba si přisedli.
"Co vy tady?" přidal se i Tom.
"Máme na odpoledne volno..." žačala vysvětlovat Sendy.
"Tak to je super, s tím by se mělo něco udělat." zazubil se Tom.
"To by bylo fajn." usmála jsem se.
"Ale na večeři máme být v hotelu..." doplnila Sanny.
"Nooo... to by se nějak zmáklo."
Ještě chvilku jsme tam seděli a povídali si, Bill s Tomem si pořád něco šuškali, ale nám nechtěli říct co.
"Tak půjdeme?" řekl najednou Bill. My jsme přikývly.
"Ale kam?" zeptala se Sanny.
"To nechte na nás... bude to překvápko." usmál se šibalsky Tom a s Billem se oba zatvářili tajemně. 'Tak copak si to na nás zase přichystali?' pomyslela jsem si.
Zaplatili jsme a vyšli ven.
(Katie)
pozn. hroooozně moooc se omlouvám, že to tak trvalo, ale tak znáte to... málo času, porblémy.... ani mě teď nějak nic nenapadalo... fakt se moooc omlouvám a slibuju, že už se to nikdy nestane

Nikdy neříkej nikdy 11.

25. února 2007 v 17:53 | Sanny |  Nikdy neřikej nikdy
"Ok, tak až mi to budeš chtít říct, tak.."
"Tomě, vážně není těhotná, seš si jistej?" skočila jsem mu do řeči.
"Jsem, jednou už to tady bylo, neboj.." usmál se na mě. Přikývla jsem.
"Hele Tome, táta zejtra odjíždí asi na týden. Ne, že bych se doma bála, ale nechce se mi tam zůstavat samotný." zazubila jsem se. "Nechtěl bys tam někdy přespat?" Tom se na mě zakočeně podíval. Nikdy jsme u sebe nespali a asi nečekal, že bych to nabídla zrovna já.
"No..tak jo. A nebo bys taky mohla přespat ty u nás." vyplázl na mě jazyk. No to bych mohla, ale až doberu prášky, nechci je tahat sebou k nim.
"Tak Elis já jedu. Měj se." dal mi táta pusu a nastoupil do auta. Zamávala jsem mu a zase vlezla do baráku. Čekala jsem na Toma. Ještě jeden den a konečně doberu ty pitomý prášky. Už mi nic není. Třeba budu zdravá....někdo zazvonil. Byl to Tom.
"Ahoj El, hele přespíme dneska u nás jo? Nechci tě tady nechat samotnou a měl bych být dneska doma." vychrlil na mě. Jenom jsem zaskočeně koukala, ale pak jsem přikývla. Rychle jsem si naházela do baťohu věci a ještě k tomu přibalila ty svoje léky. "Můžem?" usmál se na mě a vzal mě za ruku. Byli jsme tam jenom s Billem, koukali jsme na televizi a celkem se bavili.
"Hned jsem zpátky." usmála jsem se na kluky a zalezla do pokoje, kde jsem si vzala léky. Pak jsem se vrátila.
"Hele El, já bych potřeboval s něčim poradit. Máme něco do školy a já vůbec nevim co to je." podíval se na mě psíma očima Bill.
"No tak to přines." pokrčila jsem rameny a Bill vstal a odešel. Vrátil se asi za půl hodiny a koukal se dost vyplašeně. Nechápu co tam dělal tak dlouho...
"Tome..? Můžeš dojít pro colu? Je ve sklepě." podíval se Bill na svoje dvojče.
"My máme colu? Proč mi to nikdo neřek?" vystřelil hned Tom ze sedačky. Když se za nim zavřely dveře, Bill se na mě podíval.
"Děje se něco?" zeptala jsem se.
"To bys mi měla říct spíš ty ne? Ty seš nemocná? Jak jsem šel pro tu učebnici, nějak jsem bouchl do tvoji tašky a z ní vypadly prášky a.."
"Bille.." podívala jsem se na něj vyplašeně. "Neřikej to Tomovi. Prosím."
"Ale co ti je?"
"Mám..já mám.."
"Tak lidi, tady je ta cola." přiletěl k nám vysmátej Tom a každýmu vtiskl jednu do ruky. "Vy jste se pohádali nebo co?" prohlídnul si nás.
"Ne." řekla jsem okamžitě. "Jenom v televizi běželo něco a rakovině." řekla jsem co mě jako první napadlo a doufala, že to Bill pochopí. Podíval se mi do očí a přikývl. Tak to asi pochopil.
"Aha, ale to přece neznamená, že musíme mít tak špatnou náladu." usmál se na nás, sednul si vedle mě a objal mě.
"Ne, to neznamená." pokusila jsem se o úsměv.
Ráno mě probudila hlasitá hudba. Otevřela jsem oči a koukla na Toma, kterej se právě taky vzbudil. "Kterej debil pouští takhle nahlas hudbu?" vstal a došel k oknu. Pak otevřel dveře od pokoje. "Bože." vypadlo z něj a vyšel na chodbu. "BILLE KAULITZI!" zařval. Otevřely se dveře a z nich vykoukl černovlasý kluk. "Můžeš mi jako vysvětlit proč máš puštěnou hifinu na plný pecky v sobotu v osm ráno?"
"No totiž.." začal Bill.
"Pusť mě dovnitř." chtěl Tom vejít, ale Bill dveře přizavřel a zavrtěl hlavou. "Dělej! Jsem o deset minut starší. Mám na to právo." rozčiloval se Tom.
"Prosim tě, těch deset minut sem netahej. Bez tak se máma spletla." zakřenil se Bill.
"Tak to běž vypnout."
"Ale já právě nevim co s tim je. Nějak se to rozbilo." Bill pustil dveře a začal na té hifině mačkat různá tlačítka, ale nic se nestalo. Tom převrátil oči v sloup a vytáhl hifi věž ze zásuvky.
"Bože Bille, ty seš technik. To je těma deseti minutama víš." začal se smát Tom, když odcházel z pokoje.
"No jo, prosim tě." zabouchlo za nim jeho dvojče dveře.
"Ach jo, čí je tohle syn..to asi v životě nepochopim." vešel zpátky do svýho pokoje Tom a podíval se na mě. Jen jsem se usmála a sešli jsme dolu na snídani. Na oběd jsem šla domu, Tom si potřeboval ještě něco zařídit. Slíbil, že pak přijde. Začala jsem vařit. Nevim jestli to bylo tim, že jsem si ráno už nevzala prášek, nebo výparama s těch jídel, ale nějak se mi zatočila hlava...spadla jsem na zem...
(Sanny)

Vyhrály sme třetí místo ;)

24. února 2007 v 16:24 | Sendy |  Něco o nás
Heh takže u mých ségruší na blogu sme hrály o nej blog a skončily sme jako třetí!Tak já myslím že toe dobrý a moc vám děkuju za vaše hlásky ;)..Mimochodem ten diplom je kvásnej ;D takže moooc děkuju holky :*


Bill nominovám jako nejlépe oblékaný muž roku!!hlasovat ;)

19. února 2007 v 15:23 | Sendy |  Bill - info
Bill byl nominován časopisem Max jedním z 25 nejlépe oblékaných mužů....hlasovat můžete !!!TADY!!!..hlasovat můžete tou šipkou..dáte u Billa 1 a potom dole to červený Vote...když vyhraje tak bude další photoshoot s Billem...lákavý ne?! ...a to je fér! xD
Max - Das Magazin für Popkultur und Style

RANKING (ZWISCHENSTAND)

Für die Supersize-Ansicht klicken Sie hier
1. Platz: 152678 Punkte Bill Kaulitz
takže šupem hlasovat!!! =o)

A tancujeme s Billem!!!xD

19. února 2007 v 15:12 | Sendy |  Bill - fotky
A doleva

A doprava

,,Co to děláte??"
xD xD xD heh

TH pomáhaj dětem ♥

18. února 2007 v 17:16 | Sendy |  Videa skupiny
TADY je moc pěkný videjko o tom jak TH pomáhaj dětem.Mě to přišlo být hrozně hezký od nich aje majinko mě rozesmálo jak Gusťa otáčel tu tabulu xD heh chci říct poukátku mno ♥♥♥

Hanebníku!!!xD

18. února 2007 v 16:50 | Sendy |  Bill - fotky
img442/6777/8225290cu1.png
no co to ukazuješ????!!! a kam??? xD

Dankešoooooooooon!!!!

18. února 2007 v 16:46 | Sendy |  Animky

Život bolí 2.

18. února 2007 v 15:47 | Sanny |  Život bolí
Autor: Sanny
"Znám. To-to je Bill." podíval se na mě.
"Bill?" nechápala jsem.
"Můj brácha, moje dvojče." vysvětlil a já se mu podívala do očí. Měl je skleněný a po tváři mu stekla slza. "Asi si teď myslíš, jak nejsem trapnej, že jsem nějaká bábovka nebo tak, ale je to jedinej člověk, kterýho nechci nikdy ztratit." usmála jsem se.
"Nemyslim si, že jsi trapnej." objala jsem ho. "Hele podívej, nejsi to ty?" ukázala jsem na nějakou fotku co tam byla.
"Jo." slabě se usmál. Odtrhla jsem se do něj.
"To už seš zpátky?" objevil se ve dveřích Lukas. "Máš něco?" vzala jsem Tomovi peněženku, vytáhla z ní asi dvě papírovky a peněženku schovala. Pak jsem vytáhla z kapsy ty drobáky a všechno mu vysypala na ruku. "Wow, super." usmál se a odešel. Popadla jsem Toma za ruku.
"Pojď."
"Kam?"
"No na pumpu, třeba se pro tu peněženku vrátí, řekneme mu, že jsme jí našli a ty se s nim uvidíš. Jen pojď." táhla jsem ho za sebou. Přilítli jsme tam, šla jsem se zeptat dovnitř jestli tady nebyl, ale prý tady žádný takový auto nikdo neviděl.
"Třeba ještě přijde." pokusila jsem se o úsměv a sedla si na obrubník. Tom si ke mě přisedl. Seděli jsme tam asi hodinu, ale žádný černý auto, ze kterýho by vystoupil černovlasý kluk, se neobjevilo.
"Už nepřijede." šeptl Tom.
"Počkáme ještě chvíli." povzbudivě jsem se na něj usmála, i když už jsem taky nedoufala. "Skočim koupit něco k pití." vstala jsem a za chvilku se vrátila s colou. Jednu jsem hodila Tomovi a tu druhou jsem si otevřela, samozřejmě tak šikovně, že jsem se polila. "Do prdele. Se může stát jenom mě." zařvala jsem a vstala, že si dojdu na záchod. "Hned jsem zpět." podívala jsem se na Toma, kterej byl mrtvej smíchy. No aspoň něco ho rozesmálo. Když jsem vyšla z toho záchodu s někym jsem se srazila. "Promiň." řekla jsem a chtěla jít dál.
"Co se ti stalo?" zeptal se mě klučičí hlas. Otočila jsem se a koukala na Billa.
"Hey, to seš ty. Pojď se mnou. Prosím. Musím ti někoho ukázat." chtěla jsem ho vzít za ruku, ale on uhnul.
"Nemám čas."
"Prosím. Bude tě to zajímat."
"Ne."
"Tak tady počkej jo? Prosím."
"Uvidíme." podíval se na mě a já se rozeběhla za Tomem.
"Tome! Děej vstávej, je tady!" křičela jsem na něj. Tom hned zpozorněl a vyletěl.
"Kde?"
"Srazila jsem se s nim u záchodu. Dělej, pojď." vrátili jsme se tam, ale Bill už tam nebyl. "Sakra, teď tady byl. Řikala jsem mu ať počká." podívala jsem se do země.
"To už je jedno. Jdem...domů." podíval se na mě a otočili jsme se.
***
Ta holka je fakt zajímavá. Ale čekat se mi tam moc nechtělo, došel jsem si zatim koupit něco k jídlu, ale když jsem se vrátil a ještě tam nějakou dobu čekal, tak už se nevrátila. Docela by mě zajímalo, koho mi to chtěla ukázat. Jinak jsem taky dneska ztratil peněženku. Jo a takovejch peněz co jsem v tom měl a všechny ty doklady. Kuwa. Se může stát jenom mě, jo..jak jinak. To Tomovi by se to určitě nestalo..jo..Tomovi..mýmu dvojčeti..zmizel před půl rokem, nikdo neví kam ani proč. Strašně se mi po něm stejská...no, ale to je teď asi vedlejší, co? Přestěhovali jsme se a on ani nemůže vědět kam, nemůže se vrátit domů, protože neví kam..policie se na to už vykašlala..co když je mrtvej? Ne, není..to není..vim to...a ani na to nechci myslet..takový voloviny..fuj, ale co mě to napadá. Ach jo..chtěl bych, aby tady byl se mnou..chybí mi..kopl jsem do nějakýho kamene a nasedl do auta. Aspoň, že doklady od něj a řidičák jsem neměl v peněžence. Jel jsem domů..už nemělo cenu tam čekat, nevrátí se..ta holka už se prostě nevrátí...
***
"Angelo?"
"Co je?" podívala se na mě.
"Děkuju ti." pokusil jsem se o úsměv. Objala mě.
"Najdeme ho, slibuju." šeptla.
"ANGELO?!" přilítnul k nám Lukas.
"Co je?" podívala se na něj.
"Co to tady jako děláš? A ještě s nim?" ukázal na mě.
"Objímám se. Nevidíš?"
"A co to má jako znamenat?"
"Nic, An mi s něčim pomáhala. Jen..jen jsem ji objal, nic víc. Neměj strach." bránil jsem ji.
"S čim ti pomáhala?" probodl mě pohledem. Nadechl jsem se, ale An mě předběhla.
"S nějakou věcí..do toho ti nic není. Sorry, jdu si lehout." usmála se na mě. probodla Lukase pohledem a odešla.
"Varuju tě!" strčil do mě Lukas a odešel za An. Hm, trpý asi chorobnou žárlivostí nebo co. Pokrčil sje rameny a vytáhl Billovu peněženku, kterou mi An nechala. Proč tu teď není? Proč tam nebyl? Proč odešel?
***
Vešla jsem do pokoje a práskla dveřma. Lukas už mě začíná štvát. Nejsem sakra jeho majetek. Otevřely se dveře a v nich stál..Lukas.
"Promiň, ale tohle je můj pokoj, a byla bych celkem ráda, kdyby ťukal." vyjela jsem na něj. Neodpověděl, jenom ke mě přišel a jednu mi ubalil. "Co to jako má znamenat?" začala jsem na něj řvát. "Co si o sobě myslíš? Nejsem žádnej tvůj majetek, kdybych ti já měla ubalit pokaždý, když se objímáš s nějakou holkou, asi bys už měl modrej ksicht."
"To je něco jinýho."
"Ne, to teda není!"
"Drž hubu, jasný?" chytil mě za bradu a políbil.
"Tim si to nevyžehlíš. Mezi náma je KONEC!"
"Cos to řekla?" podíval se na mě výhružně.
"Že je konec, mezi náma..už spolu nechodíme."
"Ok, budu ignorovat tenhle tvůj výpadek, když ty zapomeneš na ten můj. An, já tě přece miluju."
"Já na žádnej tvůj výpadek zapomínat nebudu. Tohle je na mě moc, chápeš? Nebudeš mě mlátit, a teď laskavě vypadni, chci bejt sama." vyhodila jsem ho z pokoje a rozvalila se na postel. Všechno je špatně, všechno!

Upo bhoží x))

18. února 2007 v 15:11 | Sanny |  Bill - fotky

Život bolí 1.

16. února 2007 v 14:20 | Sanny |  Život bolí
Autor: Sanny
"Lukasi, nech ho!" řvala jsem na jednoho kluka od nás z bandu. Zase se rval. "No tak nech ho! Jedou sem poliši." křičela jsem a snažila se je od sebe odrhnout.
"Ok, ok...ale ještě si to spolu vyřídíme!" Lukas ho pustil, chytil mě za ruku a běželi jsme pryč.
"Seš normální? Proč ses sakra zase rval?" křičela jsem na něj.
"Dělal jsem to pro nás kočičko. Z čeho podle tebe máme žít?" zastavil se a podíval se mi do očí.
"Nebylo mu ještě ani 15." křičel jsem dál a po tváři mi tekly slzy. Naklonil se ke mě a políbil mě. "Příště to nech na mě jo?" mrkla jsem na něj a vešli jsme "domů".
"Tak co dneska máte?" křikla na nás Mischel.
"Nic." řekla jsem a podívala se na Lukase, který sklopil zrak k zemi. "Znáš ho." dodala jsem ještě a šla k sobě do pokoje. Jen, abyste o mě něco věděli..sem dítě z ulice, už je to pár let co jsem se seznámila s touhle bandou. Bydlíme v takovym provizornim baráku, kterej nám za chvíli asi spadne na hlavu. Žijeme heslem Tráva dělá člověka - já sice nehulim, ale za tu dobu jsem si už zvykla na ten smrad kolem mě..okrádat lidi je už vlastně moje hobby. Lukas je takovej náš vůdce, nedávno jsem se s nim dala dohromady. Vybudoval si u všech respekt, až na mě. Mám svoji hlavu a dělám všechno tak jak chci, a on to respektuje a dělá všechno pro to, abych byla šťastná..šťastná..ano, i v týhle barabizně můžu bejt šťastná..
"An, můžu?" do pokoje vešel Lukas.
"Co chceš?" podívala jsem se na něj.
"Potřebujeme prachy na novou dávku." přisedl si ke mě. "Dave už je zase mimo, potřebujeme to nutně."
"No jo." řekla jsem naštvaně a popadla mikinu. Seběhla dolu a vyšla ven. "Co ti je Tome?" naklonila jsem se k dredatýmu klukovi, kterej se k nám přidal asi před půl rokem, je úplně jinej než ty naši kluci.
"Ale nic, zase jdeš schánět prachy?" zvednul ke mě oči.
"Dave to prej potřebuje už nutně." pokusila jsem se o úsměv.
"Jo, Dave.." odhodil kámen co žmoulal v ruce.
"Tak já jdu, kdyby sis potřeboval promluvit..."
"Am, co tady ještě děláš?!" přilítnul k nám Lukas.
"Vždyť už jdu a neřvi na mě." otočila jsem se na něj a vyšla zase do ulice.
***
Lukas si ke mě přisedl. "Nebalíš mi ji?" podíval se na mě výhružně.
"Ne, buď v klidu." podíval jsem se na něj.
"Hey chlape, seber se trochu, co je s tebou?"
"Neřeš mě." odsekl jsem a vstal. Ani nevím jak jsem se sem vlastně dostal. Jsem tady asi půl roku, ale nemůžu si nějak zvyknout. Byl jsem zvyklej na jinej život, měla jsem skupinu a super lidi okolo sebe a pak jsem se najednou objevil tady...tady mezi děckama z ulice a snažím se nějak přežít, jako všichni co jsou tady. Všichni mi chyběj a hlavně jeden člověk, jmenuje se Bill, hm..moje dvojče, černovlasej kluk, kterej vždycky dostal to co chtěl, byl to člověk, kterej mi jako jedinej rozumněl, chybí mi tady, strašně moc. Dal bych všechno za to, abych mohl být s ním. I když třeba už na mě zapomněl..? Blbost, vím, že je to blbost..doufám, že je to blbost.
***
Potulovala jsem se kolem pumpy. Zastavilo ta černé auto a z něho vystoupil černovlasý kluk, byl mladej, vypadal na čerstvých 18. Usmála jsem se a přišla k němu.
"Nechceš pomoct?" nahodila jsem svůj svůdnej úsměv a začala si kroutil s vlasma, vždycky to zabralo.
"Myslíš, že neumim sám natankovat?" podíval se na mě.
"To ne, ale mohla bych ti pomoct. Co třeba, kdybych ti umyla okno."
"Když chceš." pokrčil rameny a nevěnoval mi moc pozornost. Začala jsem okno drhnout a přitom se po autě válela.
"Dojdu zaplatit." podíval se na mě a otočil se ke mě zády. Když vešel dovnitř, otevřela jsem dveře od auta a hledala nějaký peníze. Našla jsem tam nějaký euro, rychle jsem si to srčila do kapsy a dveře zabouchla. Okno jsem umyla a čekala až kluk přijde.
"Na, tady máš nějaký drobný." hodil mi nějaký peníze.
"Díky." usmála jsem se na něj a naklonila se k němu. Lehce jsem ho líbla na tvář a přitom vytáhla jeho peněženku. Zaskočeně se na mě podíval.
"Hm..měj se." řekl ještě a nastoupil do auta. Podívala jsem se co všechno v peněžence skrývá. Wow, tak tenhle kluk bude asi z bohatý rodiny..no tak to mu těhle "pár" euro chybět nebude. Vrátila jsem se zpátky domů.
"Máš něco?" podíval se na mě Tom.
"Jo." zamávala jsem mu peněženkou před očima a on mi ji vytrhl. Otevřel ji a chvilku do ní nevěřícně čuměl, pak vytáhl občanku nebo co to bylo a podíval se na mě.
"Kde-kde si ho potkala." vykoktal a v očích se mu zaleskly slzy.
"Na pumpě. Ty ho znáš?" podívala jsem se na něj.

Pradědeček Billa a toma okraden!!!:-O

16. února 2007 v 0:20 | Sendy |  Tak různě

Pamatujete si na tohle foto?--tak tenhle dědeček je pradědeček twins..

má 94 roků a se svou dcerou- babičkou Uršulou /58r. / (ta dělala tehdá o Vánocích tohle foto) -se vydal k holiči ...hehe ... Teď už víme po kom je Bill tak fintivý :)))))
No a vozíček pro invalidy zůstal před holičstvím...taková nerozumnost... a někdo ho ukradl ...
Taková drzost , brát člověku starému a chorému...teď ho hledá bezúspěšně policie ...
No nic- doufám , že dvojčata pradědečkovi rychle koupí radši nový vozíček :)..
............................
TH: Fieser Rollstuhl-Raub! / ***nach Deutsch***/
Bill und Toms Ur-Opa wurde während eines Friseurbesuchs sein Rolli geklaut!
Gemeiner
geht's wohl kaum noch! Einem fast 100 Jahre alten Mann sein Fortbewegungsmittel zu stehlen, ohne das er jetzt total hilflos ist!
Zur Story: Ursula, die 58-jährige Oma der süßen Kaulitz-Zwillinge, war zusammen mit ihrem 94-jährigem Vater Herbert, also dem Ur-Opa (!) unserer beiden TH-Stars beim Friseur! Während der knapp halbstündigen Haarschneiderei ließen sie den sperrigen Rolli vor dem Geschäft stehen. Ein großer Fehler!
Denn als sie frisch gestylt wieder den Laden verließen, war der Rollstuhl nicht mehr da! Was für eine dreiste Aktion! Natürlich wurde gleich Anzeige erstattet, doch bisher tappt die Polizei noch im Dunkeln! Wir hoffen, dass die Verbrecher so schnell wie möglich gefasst werden und der Ur-Opi seinen Rolli endlich wiederkriegt!
...
Můj názor: Které zvíře to mohlo udělat?! To je hrůza!! :((
zdroj: tady

Na vivě!!22.2.2007..

16. února 2007 v 0:17 | Sendy |  Termíny
22.2. 2007 ve 20.00 h. Budou TH na Viva Live a budou představovat svý new album(Zimmer 483 ;D),tak ti kdo můžete se koukejte :)bude určo žůžo ;) škoda že nám ju zrušily :´( tak je neuvidim..le tak dyštag můžete psát jaký to bylo ;)

twins v The Sims 2

16. února 2007 v 0:13 | Sendy |  Tak různě
Já teda nwm ten Tom se mi nějak nezdá :D ..

Podložky pod myš! :D

16. února 2007 v 0:08 | Sendy |  Věci s Tokiákama
Koupit si to můžete v metal shopu..