Září 2006

Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!! 1.

23. září 2006 v 10:27 | Sanny |  Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!!
Tak jen tak pro začátek..jmenuju se Lisa a je mi 15. Bydlím jenom s mámou, která mě za chvíli stejně vyhodí z domu. No, ale to bych teď neřešila. Měla jsem ji strašně moc ráda. Když totiž táta zemřel při té autonehodě, byla jedinej člověk, kterej mi byl tak blízkej.....jenže uplynuly dva roky a máti si našla nějakýho borce Romana. Nesnášíme se už od pohledu, ale to matku nezajímá. Je to prý první člověk, kterej ji opravdu chápe. Je mi z toho špatně!! A co táta? Co já?? Dělala jsem všechno proto, abych ji pochopila, ale to by ona musela chápat taky mě....cože asi nikdy nebude....jsou spolu asi tři měsíce a už mi za chvíli přibude nevlastní sourozenec. Roman chce kluka, takže to musí bejt kluk. Protože když to chce on, tak to nemůže bejt jinak. Co byste dělali v mý situaci? Máti na mě každej den řve, že jsem jenom na obtíž, ale to před třema měsícema nebylo.....tak ji naočkoval ON! Nesnášim ho, změnil moji mámu, moji mámu, se kterou jsem se tolik nasmála a nabrečela.....většinu času sedim v u sebe v pokoji a brečim....prostě to jinak nejde. Věčně slyším tu větu.. "Všechno děláš špatně, jsi tu jen na obtíž. ZMIZ!" můžu se snažit jak chci, ale prostě nikdy to nebude správně. Ach jo, co mám dělat?
"Liso, pojď dolu. Potřebuju s tebou mluvit." zavolala na mě máma. Vstala jsem z postele, odložila matiku a poslušně seběhla k ní.
"Takže jak víš, já a Roman se máme rádi. A čekáme spolu miminko." přejela si rukou po břiše.
"Hm." podívala jsem se do země.
"A ty seš nám tady tak nějak na obtíž." cože to máma řekla? Podívala jsem se jí do očí. Po tváři mi stekla slza.
"Mami, to co si teď řekla myslíš vážně? Jsem tvoje dcera."
"Promiň. Ale budeme mít jiný dítě."
"Cože? A kvůli tomu spratkovi mě jako vyhodíš z baráku?"
"Ne, půjdeš do děcáku."
"C-cože? Mami, jak....jak si mohla??" normálně jsem se před ní rozbrečela.
"Jednoduše.."
"Nesnášim tě!" otočila jsem a zdrhla do svýho pokoje, kde jsem se zamkla a rozplácla se na postel. Jak mi to mohla udělat? Vždyť jsme se měly tak rádi...všechny holky mi ji záviděly. Podnikaly jsme všechno spolu...a teď? Chce mě strčit do děcáku....
Další den jsem přišla ze školy a viděla, že na chodbě jsou nějaký tašky. Ze zvědavosti jsem nakoukla dovnitř, kuwa vždyť to jsou moje věci.
"Už jsi doma?" zeptala se mě ostře matka.
"Jo."
"Ani se nezouvej. Jen to dám do auta a pojedem."
"Pojedeme kam?" podívala jsem se na ní. Věděla jsem to, ale to přece nemůže.
"No do toho dětského domova."
"To jako vážně? Mami, měly jsme se přece tak rádi."
"To je minulost holčičko."
"Jak minulost? Bylo to ještě před třema měsícema. To přece nemůžeš." naštvaně jsem kopla do jedný tašky.
"Nasedni do auta." řekla ostře, nemělo cenu se s ní hádat, už pro ni nic neznamenám. Nasedla jsem do auta a rozbrečela se. Okolo šel nějakej černovlasej kluk, podíval se do auta a uviděl mě brečet. Soucitně se na mě podíval. Sakra teď mi přijde, že všichni věděj kam jedu a proč...odvrátila jsem se od něj. Máti nasedla do auta.
"A až ten tvůj harant vyroste taky ho strčíš do děcáku?" křičela jsem na ní.
"To je něco jinýho." otočila se na mě mamka.
"To je kuwa to samý."
"Nebuď sprostá!" okřikla mě a nastartovala. Podívala jsem se z okna a dívala se na ten žlutý domeček, ve kterém jsem vyrůstala. Už se tam asi nikdy nevrátim...:-(

Pár věciček o Billískowi

23. září 2006 v 9:52 | Sanny |  Bill - info
-Bill se rád koukne na porno filmy
-libí se mu tam ten s Paris Hilton
-Jednou se popral s Gustavem ( byla to velká rvačka..)
-poprvé se opil na den otců, a jinak pije občas!
-Není věřící (jako i Tom)a nikady se nevyzpovídal
-Nerad ubližuje holkám. Většinou to nikdy nedělá záměrně!(Jak sladké...)
O písní Schrei řiká:
-že tahle píseň vypráví jejich příběh - toho roku se jim všechno možné stalo( ocenění, focení pro bravo...)

Deutsch Brawo speicál

23. září 2006 v 9:48 | Sanny |  Časáky
poslala mi ho teta z Německa......řeknu wám, že je to fakt totálně božskýý!!!

POSTERY


zdroj: tokio-hotel-de

České Brawo 19/06

23. září 2006 v 9:27 | Sanny |  Časáky
Headline

Německě Brawo

23. září 2006 v 9:23 | Sanny |  Časáky
Vypadá to, že plakát TH tam není..

mpétrojky:-)) TH-ček

23. září 2006 v 9:21 | Sanny |  Fotky mix

Tak toe hukot!!

22. září 2006 v 19:10 | Sanny |  Články+rozhovory

Hotel- Zákaz pro Tokio Hotel!

Berlín- Jsou to sice teprve zelenáči, ale rámus dělají už jako tvrdí rockoví chuligáni.
Tito čtyři chlapci z Německa z veleúspěšné teenegerovské skupiny "Tokio Hotel"se proháněli v berlínském nóbl hotelu "Radission SAS" tak zlomyslně, že z toho byli recepční vyřízení.
-Tři dny se chlapci ze skupiny zavírali v apartmá, pokojová služba k nim neměla žádný přístup. Stoly a postele byly poražené a poškozené.
- Ve tři hodiny ráno povykovali členové skupiny s elektrickými koloběžkami skrz hotelem, dokonce poráželi hosty.
- během jedné gala večeře stříkali "Tokio Hotel" z pokojového balkónu pivo na pobuřené hosty.
Manažér Tokio Hotel David Jost: "Hotel nám dal na vědomost, že nás okamžitě přidali na "černou listinu" a už je více nesmíme navštívit."
docela hukot co?? ale musela bejt prdel.....fakt bych to chtěla taky vyzkoušet:-D

Žvejkyy xD

22. září 2006 v 19:01 | Sanny |  Tak různě

Schreiiiiiiiiiii!!!!!!!!!!!!!!

22. září 2006 v 16:25 | Sanny |  Bill - fotky
není nad to si pořádně zařwat SCHREIIIIII! (schrei so laut du kannst;-))))))

3. spřátelenej blog

22. září 2006 v 10:30 | Sendy |  Spřátelené blogy
tady je další spřátelenej blog jak jinak než o tokio hotel :) tak se určo jukněte ;-)

2.spřátelený blog

22. září 2006 v 10:29 | Sanny |  Spřátelené blogy
Takže spřátelily jsme blog s jednou suprovou holčinou, jmenuje se Káťa a na její blog určitě někdy zavítejte;-)

fotky z klíípku

22. září 2006 v 10:27 | Sanny |  Klipy

Bill we Star search

22. září 2006 v 10:10 | Sanny |  Videa Billa
Tady můžete zkouknout videjko ze Star search kde Bill zpíwá - It's raining men
Jinak teďka Bill řiká, že když se na to kouká, tak je mu to trapný, ale stojí si za tim....;-)

Nikdy neřikej nikdy 5.

21. září 2006 v 14:01 | Sanny |  Nikdy neřikej nikdy
Tom běhal po škole a všude Elis hledal. Všech se ptal, jenže nikdo o ní nic nevěděl. Tak kde sakra je?
"Bille…musim za ní. Řekni, že se mi udělalo špatně." Řekl před třetí hodinou a vyletěl ze školy. Běžel až k ní domů. Zazvonil.
"Kdo to je?" zeptala se sama sebe. Pomalu vstala a vyklonila se z okna. TOM? Nesmí na ní poznat, že jí něco je. Neotevře mu. Pozdě. Tom už ji stačil v okně zpozorovat a zamával ji. Sunula se ke dveřím, léky jí docela zabraly.
"Jak to, že nejsi ve škole?" zeptala se, když otevřela.
"Protože jsem chtěl vědět co s tebou je."
"je mi nějak špatně. Nic vážnýho." Pustila ho dovnitř. Dělalo ji problémy se přetvařovat, ale musela to zvládnout. Přetvařuje se přece každý den ve škole. Tom vešel do pokoje a viděl na zemi rozsypanou lékarničku.
"Spadla mi." Řekla honem a chtěla se k ní ohnout a sesbírat ji. Ale dostala zase křeč do břicha. Opřela se o poličku.
"El..v pohodě?" přiběhl k ní.
"Jo, to nic. Pomůžeš mi to prosím sebrat?" Tom přikývl. Dával prášky zpátky do lékarničky, ale pořád ji sledoval. Něco se mu nezdálo. Šla s nim do obýváku…přes jídelnu.
"Ty prášky.." začal pomalu.
"Těch si nevšímej." Tlačila ho do pokoje. Zapomněla ty prášky sesbírat. Sakra! Tom nesmí poznat co bere.
"Chceš něco k pití nebo tak?" zeptala se a šla do kuchyně. Opřela se o lednici. Proč přišel? Proč zrovna teď? Vzala skleničku a chtěla mu nalít něco k pití. Jenže roztřesené ruce jí to nedovolily. Sklenička ji vypadla z ruky a rozbila se. Vytáhla další. Soustředila se na to, aby ji nevypadla. Nalila pití a vytáhla z kapsy ty slabší prášky. Mohly by zabránit tomu, aby se netřásla. Nasypala si je na ruku a podívala se na ně. Připadala si jak nějakej důchodce.
Vzala skleničku a chtěla ji Tomovi doněst, jenže stál ve dveřích a dost vyplašeně ji sledoval.
"Tome…prosím…běž pryč…prosím.." rozbrečela se.
"Ty - ty jsi vážně nemocná?"
"Ne, nic to není. Za chvilku budu OK. Ale prosím. Běž pryč." Tom se na ní ještě chvilku díval, pak se však otočil a odešel. Přesně tohohle se Elis bála, že ji Tom takhle uvidí. A bude mít strach. Měla rakovinu. Když se na to přišlo doktoři hned nasadili léčbu. Bylo to v pohodě, až do dnešního dne. Když se její rakovina nejspíš zase zhoršila. Ale vždyť je ještě mladá na to, aby umřela. Proč zrovna teď? Proto nechtěla, aby se do ní někdo zamiloval..právě proto, že věděla, že strašně brzo umře…
Brala každý den prášky a po týdnu se to zase vrátilo do normálu. Bála se každého dne. Bála se jenom usnout. Ale i tak zase začala chodit do školy. Tomovi se vyhejbala aspoň na 100 metrů
Měli právě matiku, když do třídy vtrhl Tom. Podíval se po třídě a jeho oči se zatavilz na brunetě, která byla poslední dobou tak bledá.
"Kaulitzi, potřebujete něco?" zeptala se profesorka.
"Ne-nenechali jsme tu třídnici." Vykoktal. Profesorka mu jí podávala. Tom si toho nevšímal, pořád koukal na Elis.
"Kaulitzi, tak vemte si tu třídnici. Nebo chcete ještě něco?" Tom se na profesorku podíval a vzal si tu třídnici.
"Ne-ne děkuju." Všichni se řehtali, jenom Elis na Toma chvilku koukala, pak se však vrátila ke svému příkladu.
Po hodině na ní Tom čekal před třídou.
"El…už jsi zdravá?" připojil se k ní.
"Jo." Přikývla. Zdravá nebude už nikdy…
"Máš dneska čas?"
"Mám toho hodně do školy."
"El..já tě mám vážně rád." Chytil ji za ruce a podíval se jí do očí.
(Sanny)

Nikdy neřikej nikdy 4.

21. září 2006 v 14:00 | Sanny |  Nikdy neřikej nikdy
Chodil po pokoji sem a tam. Bill seděla na jeho posteli a sledoval ho.
"Seš si jistej, že to s ní myslíš úplně vážně?" zeptal se Bill.
"Jo, fakt!"
"To už tady párkrát bylo…" řekl pomalu Bill.
"Myslíš, že kdybych to nemyslel vážně, kdybych ji nemiloval, vypadal bych teď takhle? Snad bych šel normálně za jinou holkou ne?"
"Hm a co chceš teď dělat?"
"To kdybych tak věděl." Tom se sesunul podél zdi.
Elis seděla u sebe v pokoji. Touhle dobou u ní byl Tom a ona se mu snažila vysvětlit matiku. Chybělo jí to. Chyběl ji tu Tom…co když ho taky miluje? Vzdychla si.
"Ten kluk dneska nepřijde?" otevřel dveře její táta.
"Ne, tati. Ani zítra," řekla a otočila se zády, protože se jí do očí valily slzy. Co by dala za to jenom Toma vidět. A to ho viděla dneska ve škole a chce zase? Možná chce vědět jestli ho vážně miluje….někdo zazvonil. Podívala se z okna. Stál tam Tom. Otevřel dveře.
"tati…tati…nejsem doma." Stihla ještě říct. Stoupla si k oknu a sledovala jak se Tom s tátou baví. Její táta pokrčil rameny, Tom něco řekl, sklonil hlavu a pomalu se loudal pryč.
"Co chtěl." Vystrčila hlavu ze dveří.
"No..chtěl jít za tebou." Elis si povzdychla. Všechno to akorát zkomplikovala. Proč na to doučování vůbec přistoupila? Kdyby se tak dal vrátit čas…jenže nedá, musí to nějak zvládnout.
"tati..já…necítím se dobře…" sešla ráno po schodech dolu. Malinko se jí zamotala hlava.
"Tak dneska zůstaneš doma. Vem si ty prášky co ti předepsala doktorka a kdyby se něco stalo okamžitě volej. Radši sebou noc telefon." Dával rady hned její otec.
"Jo dobře." Svalila se na sedačku. Táta ji přinesl ještě vodu a léky, postavil k ní telefon a odešel do práce. Naposledy ji takhle bylo..to skončila v nemocnici a neměla moc dobrý dobrý výsledky…vlastně vůbec. Měla strašně bolesti břicha. Pomalu se posadila a třesoucí se rukou si vzala prášky. Doktoři ji, ale předtím řekli, že už by to mohlo bejt i v pořádku. I když věděla, že nikdy nebude….chtěla usnout, byla hrozně unavená. Jenže nemohla, bolesti byly pořád větší. Ani ty pitomý prášky nezabíraj. Vstala a došla k lékárničce. Vyndala ji z poličky a hledala ty správné léky. Ty druhé…ty lepší…ty silnější. Lékarnička ji spadla na zem. Sehnula se a prohrabala všechno. Její léky nikde…začala být zoufalá…
"Tak kde jste?" brečela. Musí je najít. Naštvaně kopla do skříňky. Kde by ještě mohly být? Ušla pár kroků a zatočila se jí hlava. Opřela se o jídelní stůl a uviděla tu bílou lahvičku. Jenže byla od ní daleko.
"Musím tam dojít." Říkala si, ale ani se nepohnula. Měla křeče a nemohla se hnout. Natáhla ruku.
"Potřebuju vás." Šeptala. Hlava se jí přestala točit, pomalu došla pro lahvičku a vysypala z ní léky. Dva, nebo tři bylo jí to jedno. Prášky sypala všude okolo, ale nezajímalo jí to. Rychle je do sebe naházela a sesunula se na zem.
Bylo to zpátky, její nemoc byla zpátky. Vlastně byla nemocná každý den…ale dnes je to zas takový jako propvý…nebezpečnější.
(Sanny)

Nikdy neřikej nikdy 3.

21. září 2006 v 14:00 | Sanny |  Nikdy neřikej nikdy
Dívali si do očí dlouho. Elis chtěla uhnout, ale prostě to nešlo….Tom se k ní začal pomalu přibližovat…lehce se dotkl svými rty jejich. Elis se vzpamatovala.
"Tome…co děláš?" odsunula se od něj.
"El, prosím…já…ty…seš užásná…já.." koktal.
"Řekl jsi, že se do mě NIKDY nezamiluješ." Řekla vyplašeně.
"Myslel jsem si to…byl jsem blbej, neotevřel jsem oči..proč nesmim?"
"Slíbil jsi to." Nenechala se.
"Prosím." Podíval se na ni psím pohledem.
"Tome…bude lepší když se teď pár dnů neuvidíme." Řekla a vstala. Tom na ní jenom koukal. "Prosim." Dodala ještě. Tom přikývl, podíval se jí ještě jednou do očí a odešel.
Sedla si na postel a začala brečet. Tohle se nemělo stát!
Tom se loudal domů. Proč Elis nechce, aby ji miloval? Proč nechce víc než kamarádství? Vlastně se tomu nedalo řikat kamarádství…ale proč nechce víc?
"Bille! Seš doma?" křikl v chodbě. Žádná odpověď. Vyšel po schodech nahoru a yaťukal Billovi na pokoj.
"Hm?" ozvalo se zevnitř. Tom otevřel a vešel dovnitř.
"Bille, já jsem ten největší blbec pod sluncem." Sedl si k němu.
"Cos zas udělal?" podíval se na něj Bill.
"Víš…když jsem začínal u Elis s tim doučováním, jak jsem ji slíbil, že se do ní nikdy nezamiluju?"
"No? A ty ses do ní zamiloval?"
"Jo…jenže ona to nechce. Nevim co mám dělat. Prej bude lepší když se pár dnů neuvidíme, ale to nejde. Já ji vážně miluju." Tom byl zoufalej.
"No jo, jenže já ti nepomůžu. Jedině, že…prostě dva dny počkej a pak za ní dojdi..něco ji dones." Přemýšlel Bill. Tom přikývl.
Jeho plány však zmařil hned další den ve škole. Šel zrovna kolem školní nástěnky. Byl tam nával lidí a zahlédl tam i Elis. Přišel blíž a viděl, že na nástěnce visí Elis - nahá. Bylo mu jasné, že to není její tělo, jen nějaká pitomá fotomontáž. Elis měla v očích slzy, všichni na ní pokřikovali a smáli se, nechtěli ji pustit pryč. Tom se prodral až k nástěnce. Serval papír s Elis z nástěnky.
"KDO TO UDĚLAL?" rozkřikl se. Všichni ztichli.
"TAK KDO?" rozčiloval se. Ani slovo. Tom se otočil na nejbližšího člověka, u kterého stál.
"Víš O TOM něco?" zařval na kluka a zamával mu papírem před obličejem. K jeho překvapení to byl jeho vlastní bratr.
"Já o tom nic nevim. Můj nápad to nebyl ani náhodou." Bránil se Bill. Tom papír roztrhal, vzal Elis za ruku a táhl ji na školní pozemky.
"Až zjistim kdo to udělal, rozbiju jim huby."
"Tome…proč si to udělal?" podívala se mu do očí.
"Protože tě miluju."
"Jenže ty mě nesmíš milovat." Podívala se do země.
"Ale proč? Vysvětli mi to. Prosím."
"Teď ne…ale jednou se to dozvíš." Řekla a prošla okolo něj. Pak se otočila.
"Ale díky." Zamávala mu a spěchala domů.
Tom si sednul na lavičku a dal si hlavu do dlaní. Copak ona nechce vztah s klukem kterej ji miluje? Nevěří klukům? Nějakej kluk ji něco udělal? Tom byl prostě zoufalej a nevěděl co má dělat. Ještě nikdy se mu nestalo, že by se takhle zamiloval do holky a už vůbec se mu nestalo, že by mu holka řekla - ne!...
(Sanny)

TH o odchodu Gustawa a o nowém albu

21. září 2006 v 13:58 | Sanny |  Články+rozhovory
"Nebral jsem to tak vážne, byli to samé výmysly a divné věci . Nemyslel jsem, že to bude tak vážné . Všechno je v pořádku , nedělejte si starosti. Já a sólo??... proč bych to dělal?!" řekl bubeník nejoblíbenějšího bandu v Německu Tokio Hotel v interview , které poskytli kluci v sobotu na střeše svého hotela před slavností přebírání cen "Goldene Stimmgabel " v Ludwigshafene.
Tom: "My to jsme ty fámy nepostrehli neboť celé dny travíme v studiu. Nahrávání desky znamená pro každý band stáhnout se částečně ze světel showbyzu. A taky nevíme odkud to přišlo, nestaráme se, co si o nás zase novináři vymejšlí."
Bill: "Múžem jen říct, že jsme teď všichni čtyři ve studiu , makáme na našem II. albumu a věříme , že se nám povede."
Tak konečne snad utichnou ničím nepodložené fámy o odchodě Gustava, které zapříčinily , že mnoho fans bylo něštastných snad v celé Evropě a dokonce hrozili sebevraždami.
Je ted nejvyšší čas, aby jinak tišší Gustav byl aktivnejší i při interwiev a nenechal za sebe mluvit Toma a Billa.
Kluci jsou v pohodě a pilně dělají na novém albu.
Prý složili už kolem 50 songů ,ale jak řekl právě Gustav ,jsou to jen nápady a z nich vyberou ty nejlepší na svoji druhou desku.

Tokiáci 6.

21. září 2006 v 12:21 | Sanny |  Tokiáci
"Jé ahoj Kájo, pamatuješ si ještě na mě?" všimnul si mě Gustav.
"Na tebe se nedá zapomenout." odsekla jsem a chtěla zalíst do pokoje.
"A proč si nesedneš k nám?"
"Mám důležitější věci na práci, než se vybavovat s hvězdou." zabouchla jsem dveře a podívala se na Péťu.
"To si ze mě děláš srandu. Eva si je bude tahat sem?" řekla jsem naštvaně a práskla sebou na postel.
"To nám fakt scházelo. Dneska za mnou přišel Tom, pak v krámě potkám Billa, teď Gustav, jsem zvědavá kdy potkám toho čtvrtýho Georga nebo jak se jmenuje."
"Já tě lituju. Máš prostě pech no. Ale když si to tak vezmeš, třeba nebudou zas tak špatný. Co to s nima zkusit." zoufale jsem se na Petru podívala.
"ještě ty začínej, ale možná máš pravdu. Nejdem si k nim teda sednout?" vstala jsem z postele a otevřela dveře. Péťa šla se mnou.
"Ehm...možná jsem se chovala trochu blbě." sedla jsem si do křesla.
"Trochu?" vyjela na mě Eva.
"Evčo klid." podíval se na ni Gustav.
"Omlouvám se." podívala jsem se do země. Tak tohle se mi ještě nestalo, co se se mnou děje? Já se mu omluvila? Hm jenže teď to vypadá, že se s nima chceme bavit jenom proto, že jsou slavný.
"No jsme si tak řikaly, že vlastně nemusíte bejt zas tak špatný. Chci říct, ty nemusíš bejt zas tak šptanej…no, ale to v tý pizzerii…no, ještě jsem se neomluvila, ale spěchala jsem na záchod a prostě si mi vlez…totiž chci říct…nevid…já na to kašlu!" vstala jsem a práskla dveřma. Všichni se na mě jenom zmateně podívali.
"Ehm…to-to bylo co?" podívala se Eva na Petru.
"Já nevim."
"No nic holky, já stejně musim. Kluci už na mě určitě čekaj. Tak se mějte." Vstal Gusta a zamířil ke dveřím.
"Jo, tak pozdravuj a ještě jednou dík za mobil." Gusta se usmál a zmizel. Eva naštvaně vlezla do pokoje.
"Můžeš mi říct co to mělo znamenat?" křičela na mě jak pominutá.
"A můžeš mi říct proč na mě řveš?"
"Hele holky.." podívala se na nás Péťa.
"Teď tady něco řešíme, tak buď laskavě zticha." Otočila se na ní Eva a pak zpátky na mě.
"Tak vysvětluj."
"Hele to je moje věc. Se starej o sebe. Copak já můžu za to, že je taháš až sem? Seš jediná kdo se s nima chce bavit. Se podívej na Péťu…taky se přetvařovala, ale tady zamilovaná Evička si toho vůbec nevšimla a myslí si, že když je ona miluje, tak je budou milovat asi všichni ne?" vstala jsem a vyšla z pokoje. Eva se za mnou jenom naštvaně podívala.
"Tak slečínko abys věděla…."
"Nechovej se jak moje matka." Vzala jsem mikinu a vyšla ven, Péťa šla za mnou.
"Hm tak to jsem zvědavá jak to tady s Evou přežijem."
"No tak to já taky. Ale věřila bys mi, že mě mrzí, že se s ní furt hádám? Ale ono to prostě jinak asi nejde." Usmála jsem se.
"Věřim. Ale tak mě taky začíná štvát. Vždyť nikdo ji nezakazuje se s Tokiákama bavit, ale nemusí je nutit i nám."
"Hm, máš pravdu." Začal mi zvonit mobil. Pane bože, mě omejou.
"To nééé. Vem to prosím. A něco si vymysli, třeba, že mě srazilo auto, nebo já nevim, hlavně něco."vrazila jsem Petře mobil.
"A kdo to je?"
"Můžeš jednou hádat."
(Sanny)

FF

21. září 2006 v 10:05 | Sanny |  Něco o nás
Ahojky lidičky, chtěla jsem wám napsat ohledně FF, jsem na nový škole a fakt bych se tam docela ráda dobře zapsala:-)) takže se na comp nedostanu tak často, ale slibuju wám, že FF budu psát každou wolnou chwilku a samozřejmě ne jenom FF, ale i obnowowat blog a tak...tak doufám, že to pochopíte:-))) mějete se hezky....Sanny

videjko-Bill a tom

21. září 2006 v 9:01 | Sendy |  Videa mix
Tak tady mate dalsi videjko ja sem se tomu musela smat to urcite musite videt tak se juknete