Září 2006

Zpátky do Deutschlandu 4.

30. září 2006 v 19:09 | Sanny |  Zpátky do Deutschlandu (pokráčko Čech)
Bill šel až kde vchodu do hotelu, kde jsem byla s Lindou ubytovaná. Tam se zastavil.
"Jenže co když mě nebude chtít Sanny vidět?" řekl si pro sebe a otočil se, že odejde, pak se zase zasekl. 'To je jedno, jdu za ní.' blesklo mu hlavou a vešel do hotelu, zeptal se recepční na jakym pokoji jsme ubytovaný a už si to k němu namířil. Napřáhl se, že zaťuká, ale zase se zasekl.
'Ne,...určitě mě nebude chtít vidět..' pomyslel si a ještě chvilku se rozmýšlel, pak se otočil a co nejrychleji z hotelu utekl.
Já seděla v pokoji a přála si, aby Bill přišel a řekl mi, že zapomenout nechce, že můžeme být kamarádi, ale to se prostě nikdy nestane. Bill zapomenout chce a s tim nic neudělám, a že bych šla za nim je taky blbost, protože přece se mu nebudu vnucovat, že? Nejsem přece vlezlá. Takže zůstaneme u toho, že se neznáme...taky možnost...
Bill přišel na pokoj a lehl si na postel. 'Možná, jsem za ní měl dojít a měli jsme si promluvit...jsem blbej fakt!' otevřely se dveře a v nich stál vysmátej Tom. Bill se na něj znechuceně podíval.
"To seš zase nalitej?" vylétl z postele.
"Ne-škyt-jenom-škyt-jsme tak-škyt-malinko-škyt-popíjeli." začal se Tom smát a svalil se na zem.
"S kym?" podíval se na něj jeho bratr.
"představ si-škyt-koho-škyt-jsem potkal-škyt-je-škyt-tady-škyt-Linda."
"Hm, to já vim. A vstávej." řekl naštvaně Bill.
"Jo." řekl Tom a škrábal se na nohy. Bill ho naštvaně pozoroval a ani ho nenapadlo mu pomoct.
"Slíbil si, že už nebudeš chlastat."
"My jsme-škyt-přece-škyt-nechlastali-škyt-jenom-škyt-slavili-škyt-že se-škyt-zase-škyt-vidíme." usmál se Tom a opřel se o zeď, aby zase neslítnul.
"Seš pitomej!!" odfrkl Bill a odešel do koupelny pro vodu. Nabral ji do skleničky a přišel k Tomovi, kterej se zase válel na zemi a přiblble se smál. Bill mu celej obsah skleničky vylil na hlavu. Tom se na něj podíval svýma přiopilýma očima.
"Ty-škyt-seš, ale deBill-škyt-kdo teď-škyt-ty dredy-škyt-bude sušit?"
"To je mi jedno. Radši si padej lehnout a vyspi se z toho." Bill do něj lehce kopnul a Tom se zase začal řehtat.
Linda přišla do pokoje, malinko se motala, ale jinak byla v pohodě.
"Hm, myslim, žes to trošku přehnala co?" usmála jsem se.
"No jo, jsem potkala Kaulitze...Toma...tak jsme malinko oslavovali....bys měla vidět jeho jak je zřízenej." sedla si vedle mě.
"Tak s Tomem jo?"
"Hm..promiň..prostě jsem ho tam potkala....a co Bill nemluvila si s nim?"
"Vždyť jsem řikala, že chce zapomenout, tak se přece nebudu vnucovat. Kdyby chtěl tak přijde..prostě je konec...ale, že ty se dáš zase dohromady s Tomem jsem si nemyslela."
"No jo vlastně, já na to úplně zapoměla. S Tomem? Ses zbláznila ne? Prostě byl jedinej koho jsem tam znala, tak jsme začali kecat."
"Hm tak to jo.....hele jsem nějaká unavená, jdu si lehnout." ukončila jsem náš rozhovor.
"Jo, já jdu taky." vstala a malinko se zatočila. Hm tak to je super....ještě, že já jsem pařit nešla.....potkat se ještě s Tomem, to už snad radši ne.....na to chci zapomenout zase já...ach jo, je to strašně zamotaný...někdo chce na někoho zapomenout, ale ten druhej na něj zapomenout prostě nechce....
"Jo a Tom se na tebe ptal." křikla na mě Linda z koupelny.
"Fakt?"
"No jo, prej jak žiješ a tak....že prej by tě rád viděl....se mu stejskalo nebo co."
"Hm, to bude tim chlastem..." usoudila jsem.
"kecáš..to ještě nebyl tak nalitej.....myslim, že vůbec.....bylo to hned na začátku."
"No jasný. A cos mu řekla?"
"Nic, jenom, že se máš dobře, a tak...nic zvláštního."
"Hm jo....tak dobrou." řekla jsem a zhasla. Usnula jsem docela rychle...akorát mě pak vzbudila Linda když nemohla najít postel....:-)
(Sanny)

Zase něco malinko jinýho...

30. září 2006 v 17:33 | Sanny |  Tak různě
Tak tohle už přesahuje všechny meze! Testování na zvířatech prostě nesnášim! Konečně je tu něco, co aspoň pomůže... ..::TADY::.. jsou nějaký firmy, který testujou na zvířatech a taky obrázky přímo těch zvířátek... Je to něco fakt hrozný...!
A když kliknete ..::SEM::.., tak tam se můžete v komentářích zapsat do petice... aspoň něco s tim udělat... A když už tam nebude místo, tak ..::PŘÍMO TADY::.. je další část...
Moc prosím pomoze a nenechávejte to jen tak!
Co nejvíc rozšiřujte ty odkazy, ať se o tom dozví co nejvíc lidí.
je tam i anketa tak v ní prosím dejte hlas.

Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!! 5.

27. září 2006 v 20:16 | Sanny |  Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!!
Volal mi Dean. I kdybych nechtěla měla bych mu to zvednout.
"Ehm ahoj." vypadlo ze mě.
"Kde seš prosim tě? Už se po tobě scháněli, řekl jsem, že s kámoškou děláte něco do školy, ale.."
"Deane prosím, mohl bys říct, že u ní budu celej tejden?"
"Ale.."
"Prosím."
"No tak jo, ale kde seš?"
"Promiň to ti nemůžu říct, ale do děcáku se nevrátim."
"Ale proč?"
"Prostě tam nemůžu žít. Nechci tam...."
"Seš skvělá holka. Bude se mi po tobě stejskat."
"Vždyť se můžem někdy sejít. Ale až pozdějc."
"OK....tak já končim a jdu tě krýt, ale nemůžu to dělat věčně.. Pa." položila jsem to. V noci to bude docela hukot. Fakt je to dost hnusný z teplíčka ven, bejt váma bych to nedělala, ale já prostě do děcáku nechci. To máte těžký, když je někdo tvrdohlavej a umíněnej....lehla jsem si na tý zastávce na lavičku a usínala. Hlavně nezapomenout, že musim na desatou bejt v krámě...nemůžu říct, že by se mi spalo pohodlně...byla jsem otlačená a teplo mi taky nebylo. Budu si muset najít něco lepšího. No jo, sem zas něco vyvedla....a Dean má pravdu, nemůže mě krýt pořád a navíc by to bylo nápadný...prostě za ten tejden mě budou hledat a já budu utíkat:-)) no super, takhle jsem si to vždycky představovala.....ach jo....no nic....jsem tady a zůstanu tady.
Ráno jsem se probudila asi v devět. Trošku se nalíčila a učesala. Snědla ten rohlík a pomalu se vydala ke krámu. Lejla už tam byla, tak jsem vlezla dovnitř.
"Ahoj." pozdravila.
"Ahoj." řekla jsem a dala si dozadu věci.
"Mohla bys na chvilku na pokladnu?" wow tak to je hukot. Jsem tu druhej den a už se mi svěří pokladna..hm....ale nezamýšlim nic špatnýho!!
"Musim dělat faktury....budu jenom vzadu." mrkla na mě a odešla. Seděla jsem u pokladnu a sledovala jak kolem procházej lidi. Vzpoměla jsem si na Billa a na Toma a musela jsem se smát.....nevim proč, ale prostě jsem musela....jak jsem jim lhala, možná to bylo hnusný, ale už to nebudu já, jako jsem byla vždycky....všechno se změní....
Už uběhl tejden. Přežívám...dá se....jenže u Lejli v krámě, přece nemůžu zůstat, ta "moje škola" přece nemůže být zavřená věčně, že? Nechtěla jsem z toho krámu odcházet.....stejskalo by se mi i po Lejle.....je fakt suprová a nechce se mi od ní...tak jedině jí říct pravdu...ale.....
"Lejlo, já-já ti musim něco říct.....asi mě vyhodíš....ale kdybych ti to neřekla tak musim odejít stejně.....takže.....bude lepší když ti řeknu pravdu...." a vyklopila jsem všechno....od toho jak mě máma odvezla do děcáku. Lejla mě objala.
"To je hrozný. Pracovat tady můžeš pořád. A to seš celej tejden na ulici? Proč si nic neřekla? Vzala bych tě na pár dnů k sobě, než se vrátí přítel. Chceš?" s ůžasem sem se na ní podívala.
"Vážně?"
"Samozřejmě." podívala se na hodinky. "tak to tady zabalíme a půjdeme." usmála se a zamkla obchod.
(Sanny)

6. spřátelený blogís

27. září 2006 v 15:53 | Sanny |  Spřátelené blogy
tak tady je sqělej blog proti antifanouškům TH, a je to jednoho fakt super kluka! určo se na něj koukněte!! ;-)

Skiny na ICQ

27. září 2006 v 15:29 | Sendy |  Tak různě
Tak sem našla na jednom blogísku upe super skiny na ICQ:
1)
a k tomu
2)
a k tomu
3)
a k tomu
4)
a k tomu neni nic
5)
a k tomu
6)
a k tomu neni nic
7)
a k tomu
8)
a k tomu
9)
a k tomu
tak a tady je zdroj

Mírně zvrhlá rodinka 3.

27. září 2006 v 15:22 | Sanny |  "Mírně" zvrhlá rodinka
Z toho jsem moc nadšená nebyla, tady už jsem měla svoje kámoše a prostě jsem to tu měla ráda. Bohužel, na mě v tomhle nezáleží, takže sem se musela stěhovat. Šla jsem si sbalit věci. Přeci jen toho je trochu víc, když se stěhuju a nejedu jen tak někam na dovolenou.
Balila jsem dlouho do noci a pak ještě další den dopoledne. Fakt to není lehký, když máte jeden den na to, abyste si sbalili všechny věci, co máte. V půl jedný jsem byla hotová. Všechny tašky jsem odtáhla dolů do předsíně. Markus už tam věci taky měl. Šla jsem ještě naposled do svýho pokoje. Nebylo pro mě lehký se odtud jen tak odstěhovat, tolik jsem tu toho prožila. Jen tak jsem chodila po prázdném pokoji a vzpomínala. Najednou jsem uslyšela, jak s někým Markus mluví a hned potom na mě zavolal, abych šla dolů. Ještě jsem se rozhlídla po pokoji, pomalu zavřela dveře a seběhla dolů.
"Ahoj tati." pozdravila jsem tátu, který stál mezi dveřmi. "Ahoj Christy, rád tě zase vidím." usmál se na mě. Měli jsme úplně jiný vztah, než by měl táta s dcerou mít. Byl pro mě vlastně něco jako cizí člověk, vídala jsem ho jenom párkrát do roka, nedokázala jsem se před ním chovat jako před mámou. Takže teď to bude zase těžší, zvykat si na nový prostředí, na nový lidi… A ještě jaká asi bude ta jeho rodina? To už vlastně zanedlouho poznám.
"Tak jdeme?" zeptal se mile táta. No musím uznat, že se o nás sice moc nestaral, ale byl k nám milý, no snažil se. My jsme přikývli, naložili všechny tašky a nastoupili do auta.
Asi po hodině cesty, co jsme si docela dobře popovídali a zdá se mi, že i docela sblížili, jsme zastavili před velkým domem v Magdeburgu. Po cestě jsme si povídali o tý jeho rodině. Prý má skvělou manželku, která se jmenuje Simonne, a dva syny, který jsou taky dvojčata, jako my, a jsou přesně o rok starší. Taky nám prozradil, že my jsme vlastně děti z nevěry. Že prý svojí ženu stále miloval a miluje, ale když musel do Berlína, nějak se to zvrtlo a pak jsme se narodili my. Simonne o tom řekl, a ona to přijala. Vysvětlil jí to a jejich vztah není už nijak ohrožený.
"Tak tohle je váš nový domov. Doufám, že se vám tu bude líbit." usmál se táta, když jsme vystupovali z auta. Byla jsem fakt zvědavá. Na dvorku nás přivítal krásnej černej pejsek, se kterým jsem se hned skamarádila. Když táta odemykal vchodový dveře, byla jsem napnutá jak kšandy, který maj co nevidět prasknout. Dveře se otevřely a já viděla tři asi tak stejně velký postavy. V tu chvíli se mi zastavil dech, málem to se mnou seklo. Nenechala jsem na sobě nic moc znát, rychle jsem se vzpamatovala a nahodila milý úsměv, teda aspoň před paní Kaulitzovou. Táta se hned ujal představování.
"Tak tohle je vaše nová mamka, Simonne, a to je Christina a Markus." Podali jsme si ruce a pozdravili se. "Ale, no snad mi nebudete vykat, ne? Když spolu teď budeme bydlet… pro vás jsem Simonne a když budete chtít, můžete mi říkat mami." nabídla nám Simonne tykání. Byla na nás milá, na první pohled moc sympatická. "No a vy jste všichni 4 sourozenci. Tohle je Christy, Markus, a tady Bill a Tom." pokračoval táta v představování. Taky jsme se seznámili, Tom na mě koukal jako kdybych spadla z Marsu a Bill trochu znechuceně. No jako nevim co si o sobě myslí, vypadá jako holka, tak má fakt co řikat.
"Tak pojďte, ukážu vám vaše pokoje." vzala nás Simonne po schodech nahoru. Měli docela prostornej dům a hlavně hezky zařízenej. Po cestě nám ukázala, co kde je. Když mě dovedla do mýho pokoje, málem jsem dneska už podruhý omdlela. Byl tak velkej a krásnej! O takovym pokoji se mi mohlo jenom zdát. Markus byl taky spokojenej, měl pokoj hned vedle mě. Za chvíli přišel táta s klukama a přinesli mi tašky.
"Tak si kdyžtak vybal a rozkoukej se, necháme ti chvíli klid. Kdybys něco potřebovala, klidně přijď dolů do obýváku, jo?" - "Jo jo, díky." usmála jsem se a oni odešli. Natáhla jsem se na postel a vzpamatovávala se z toho šoku, kdo jsou vlastně ty moji bráškové. Tak za čtvrt hodinky jsem si šla vybalit věci. Navečer jsem to měla hotový a ještě mi zbylo dost místa. A to se mi to tam doma skoro nevešlo.
"Můžu dál?" ozvalo se zaklepání na dveře, zrovna, když jsem jen tak ležela a poslouchala hudbu. "Jo, jasně." křikla jsem ke dveřim. "Ahoj, potřeboval jsem s tebou mluvit." Vešel do pokoje Tom. Sedla jsem si na posteli a naznačila mu, ať si taky sedne. Tom si sedl a po chvilce začal mluvit. "No víš… to, co se stalo před těma třema tejdnama…" - "To se už nikdy nesmí stát." přerušila jsem ho. "Jo, přesně to jsem chtěl říct… Ale …. no, víš… bylo to s tebou hezký." podíval se do země. "Tome! To ne! Nic hezký nebylo, tohle je úchylný, vždyť jsme sourozenci! …. No, i když… bylo to hezký, ale nejde to! Prostě to nejde." - "Jo, máš pravdu." usmál se na mě. Tomu jeho úsměvu se nedalo odolat. Pomalu jsme se k sobě přibližovali, až se naše rty jen tak letmo dotkly. 'Co to zase dělám?' blesklo mi hlavou a odtrhla jsem se od Toma, ten se na mě nevinně podíval. Pak se zvedl a odcházel. Ještě, než zavřel dveře, řekla jsem polohlasem: "Už nikdy…" On se na mě podíval a zavřel dveře.
Ach jooo… já jsem se vyspala s vlastním bráchou! No to svět neviděl! :D

(Katie)

Zpátky do Deutschlandu 3.

27. září 2006 v 15:13 | Sanny |  Zpátky do Deutschlandu (pokráčko Čech)
tu písničku si můžete stáhnut Tady a třeba si to u toho poslechnout:-D;-):-))
Ach jo, jsem děsná vážně a já to vim. Jenže strašně mě mrzí, že Bill zapomenout chce. No nic....asi nemá cenu to řešit.
Seděla jsem v pokoji, sama....Linda šla někam pařit....já prostě nemám náladu..měla jsem puštěný rádio..... "Teď si zahrajeme The truth od Good Charlotte." řekl moderátor...podívala jsem se z okna.
So here we are
We are alone
There's weight on your mind
I wanna know
The truth, if this is how you feel
Say it to me
If this was ever real
zněl song pokojem a mě se po tváři skutátela slza. Vzpoměla jsem si zase na Billa.
Vlastně jsem si myslel, že už se nikdy nezamiluju. Okolo mě byla spousta hezkých holek, ale nikdy jsem se do žádný nezamiloval. Ani nevíš jak jsem rád, že jsem tě potkal. Tohle mi Bill řekl, když jsme spolu leželi v hotelu....
BILL
Seděl jsem na hotelovym pokoji a měl puštěný rádio. Hráli tam nějakou písničku, ale strašně hezkou a smutnou.....
I want the truth from you
Give me the truth, even if it hurts me
I want the truth from you
Give me the truth, even if it hurts me
I want the truth
Vzpoměl jsme si na Sanny. Ach jo, asi jsem to všechno zkazil. Nechci na ní zapomenout...Koukal jsem z okna a poslouchal tu písničku...proč se to všechno stalo?
SANNY
So this is you
You're talking to me
You found a million ways to let me down
So I'm not hurt when you're not around
I was blind
But now I see
This is how you feel
Just say it to me
If this was ever real
Hned jak si vešla do haly, jsem věděl, že se s tebou nesmím vidět poprvé a naposledy. Hrozně jsem si přál, aby mezi námi bylo něco víc.- vybavovaly se mi ty krásný věty co mi Bill říkal. Tak bych si přála, aby mezi náma bylo zase všechno OK....ale to asi nikdy nebude...
BILL

I want the truth from you
Give me the truth, even if it hurts me
I want the truth from you
Give me the truth, even if it hurts me
Taky bych potřeboval vědět pravdu...s Grace se mi sice líbí, mám ji rád....ale...byla tu ještě Sanny...neměl bych za ní dojít? Omluvit se? Promluvit si?
SANNY

I know that this will break me
I know that this might make me cry
You gotta say what's on your mind
On your mind
I know that this will hurt me
Break my heart and soul inside
I don't wanna live this lie
Čím dýl jsem tu písničku poslouchala tím víc mi teklo po tváři slzí. Tak bych si chtěla s Billem promluvit...jenže on chce zapomenout...měla bych taky..
BILL

I want the truth from you
Give me the truth, even if it hurts me
I want the truth from you
Give me the truth, even if it hurts
I don't care no more, no
Just give me the truth, give me the truth
Cause I don't care no more
Give me the truth
Cause I don't care no more, no
Just give me the truth
Give me the truth
Give me the truth
Give me the truth
Give me the truth
Cause I don't care no more, no
Kašlu na všechno. Vypnul jsem rádio, vzal mikinu a odešel z hotelu....je snad jasný kam jsem šel ne? Jasně, že za Sandrou!
(Sanny)

Co na nas prozrazuji nase jmena?

27. září 2006 v 12:35 | Sendy |  Něco o nás
Sendushka
S je pro děsivý
E je pro znamenitý
N je pro přirozený
D je pro dramatický
U je pro neskutečný
S je pro zvláštní
H je pro nebeský
K je pro ostrý
A je pro abstraktní
*
*
*
Sendy
S je pro pozoruhodný
E je pro osvícený
N je pro přirozený
D je pro odvážlivce
Y je pro mladý
*
*
*
Sanny
S je pro šokování
A je pro úžasný
N je pro normální
N je pro nervózní
Y je pro mladý
*
*
*
Tak kdyby ste nevěděly jak to je tak je to ty velká písmena směrem dolů
jinak .:TADY:. si ten test můžete taky udělat.

Zpátky do Deutschlandu 2.

24. září 2006 v 17:01 | Sanny |  Zpátky do Deutschlandu (pokráčko Čech)
Ještě jsem se otočila, jestli se Bill za mnou třeba nekouká. Koukala jsem jak kdybych spadla z Marsu. K Billovi přiskočila nějaká holka. "Ahoj miláčku." řekl Bill a začal se s ní líbat. Po tváři mi stejkaly slzy. Jo já vim, jsem trapná. Ale i po těch dvou letech i po tý době co jsem se o ně nezajímala ho pořád někde v hloubi duše miluju. Ach jo, proč to musí bejt tak těžký? Začal mi zvonit mobil.
"No Sanny tak kde seš s tim šamponem."
"P-Promiň. Už jdu." řekla jsem, utřela si slzy a vletěla do krámu, kde jsem popadla šampon a běžela do hotelu.
"No to je dost." vzala si ho a zase se zamkla v koupelně. Sedla jsem si na postel a vzpoměla si na Billova slova: "Chci zapomenout." a pak na tu holku.....zase se mi po tváři valily proudy slz...je to těžký.....linda vylezla s ručníkem na hlavě a začala se smát.
"Jako, ti to trvalo, já myslela, že...co je? Sanny co je?" podívala jsem se na ní a řekla ji co se stalo. Objala mě. "Netrap se. Tak mu to přej, vždycky si chtěla, aby byl Bill šťastnej."
"Já-já vim." jo přála jsem mu, aby byl šťastnej, aby si našel někoho s kym by mu bylo dobře a koho by miloval a ona jeho....a teď mě to štve a mrzí mě to. A úplně nejvíc mě mrzí, že mě nepoznal, že si myslel, že jsem nějaká bláznivá fanynka....jo to mě ranilo.....no nic teď si mám užívat Německo a nemyslet na Billa. Je určitě šťastnej a já jsem ráda.
"Lindíí, kašlem na něj. Je určitě šťastnej a jak řek chce zapomenout, tak se kvůli němu přece nebudu trápit, že?" usmála jsem se a utřela si slzy.
"Tak se mi líbíš." usmála se Linda a vstala, "Hele mám hlad. Nezahájíme naše první jídlo v nějaký restauraci?"
"Ok, tak počkej, jen se dám trošku do kupy." zamkla jsem se v koupelně a nalíčila se.
S Lindou jsme vešly do tý nejbližší a objednaly si jídlo.
U Billa
Myslim, že jsem to posral. Jsem teď s Grace. Je to moje holka. Nejsme spolu dlouho, ale jsem s ní šťastnej. Možná ne tak jako se Sanny, ale aspoň...aspoň mě nepodvádí...asi jo-zní to hnusně, ale je to pravda.
"Miláčku, nezajdem si někam na jídlo?" podívala se na mě a mile se usmála.
"No jasně, taky mám hlad....tak sem do tý nejbližší ne?" vstal jsem a vzal ji za ruku.
U mě (Sanny)
Něčemu jsem se smála, když jsem spatřila Billa jak vchází do restaurace a drží se s tou holkou za ruku. Viděla jsem jak se na mě podíval a zarazil se. Koukala jsem na něj a on na mě. Nevinně se usmál a něco pošeptal tý holce. Ta přikývla a oni odešli.
"nesnášim ho." ujelo mi. Linda se na mě podívala.
"Byl tady, s tou holkou, ale jak mě viděl, odešli."
"Chce zapomenout a ty taky."
"Já nechci....moje první velká láska....nejde zapomenout." řekla jsem a naklonila se nad talíř.

Zpátky do Deutschlandu 1.

24. září 2006 v 14:25 | Sanny |  Zpátky do Deutschlandu (pokráčko Čech)
Uběhly dva roky. Billa s Tomem jsem už od tý doby neviděla. Neudržovala jsem s nima kontakt....prostě nic....a stejně si nejspíš změnili i čísla na mobil. Tokio Hotel mi už neříkalo v podstatě nic...nezajímala jsem se o ně. Nevěděla jsem žádný novinky....nic....prostě to skončilo. Jediná památka na ty skvělý časy, když jsme byli spolu, jsou dvě fotky na mém nočním stolku. Na jedné jsem já s Billem - oba jsme tam vysmátý jak berušky (oh beruška, tak mi často řikal....:-() a chce mi dát pusu a na ty druhý jsme všichni čtyři - já, Bill, Linda a Tom....dělali jsme takový kraviny, takže ta fotka podle toho taky vypadá....ale ty fotky miluju! Jsou moje nejoblíbenější.
Stavila se nadšená Linda. Pořád jsme nejlepší kámošky..;-)
"Sanny, mám pro tebe skvělou zprávu. Můžeme jet do toho Německa." skočila jsem ji kolem krku.
"To je super. A kdy?" jen tak pro informaci, nejedeme tak kvůli TH...vážně s nima už to skončilo:-(
"Myslim, že za týden."
"No skvěle. To abych začala balit." usmála jsem se. Šly jsme si sedout do kavárny, pokecaly jsme a já pak nadšeně běžela domů...začala jsem balit.....já vim, že je to brzo, ale strašně jsem se těšila. Moc, moc, moc....jet totiž někam s Lindou je upo suprový!!
Týden uběhl jako voda a my už stály na letišti a čekaly. Měly jsme zase bydlet v nějakym hotelu...no určitě to bude bomba.....jako vždy.
Když jsme stály před hotelem, vzpoměla jsem si na to jak jsme sem přijely poprvý...na tu párty...oh bože....jak moc bych chtěla zapomenout. Podívala jsem se na Lindu. Pokrčila rameny a vešly jsme dovnitř.
"Nikdy nezapomenu na to jak jsme tu byly poprvý." šeptla jsem. Linda se na mě překvapeně podívala, pak však přikývla.
"To já taky ne...." odemkla pokoj a já nadšeně skočila na postel.
"Wow, je to super. Nejdem ven? Nakupovat?" začala jsem se smát.
"No jasný." Linda popadla peněženku a už jsme vyrazily do ulic. Prošmejdily jsme nějaký ty krámky a nějaký to oblečení si vybraly:-)) zrovna jsem Lindě vyprávěla jak jsem se pohádala s naší sousedkou, když do mě začala bouchat.
"Co je?"
"Po-podívej." ukázala směrem na černovlasýho kluka. Měl delší vlasy a v nich bílý melíry..
"Lindíí řekni mi, že to není on...prosím."
"Já....Sanny." podívala se na mě.
"Nejdeme k němu. Já nechci, prosím." otočila jsem se.
"Sandro, už se otočil, viděl tě."
"No a co. Stejně už si na mě nepamatuje. Jdem pryč." a rázně jsem vykročila. Linda šla za mnou. Ach jo...jak to, že tu je? Vždyť tu nebydlí....tak co tady dělá? Proč je tady zrovna ve stejnou dobu jako já? Oh bože, moje první velká láska.....fajn, je pravda, že na tu se nazapomíná.
Seděly jsme s Lindou v hotelu. Teda já seděla, Linda byla ve vaně a myla si hlavu.
"Sakra!" slyšela jsem z koupelny. "Sanny, prosim tě, doběhneš mi koupit ten můj šampon? Právě mi došel."
"Jasně, tak hned jsem zpět." vyběhal jsem z hotelu. Letěla jsem, aby tam Linda zbytečně dlouho nečekala. S někym jsem se silně srazila.
"Jejda, promiň." vypadlo ze mě a podívala jsem se do obličeje toho kluka. Jenom jsem se zakoktala. Bill na mě jenom koukal.
"A-ahoj Bille." vypadlo ze mě.
"Ahoj." pozdravil a asi čekal, že si řeknu o autogram. On si mě nepamatuje.....??
"Ty si nevzpomínáš?" podívala jsem se mu do očí. Prohlídnul si mě od hlavy k patě. A pokrčil rameny.
"Aha, tak nic....já myslela, že se nedá zapomenout na rok v německu a pak na čechy....no nevadí....já stejně musim. Linda chce šampon."
"S-Sanny?!"
"Správně a teď mě omluv." do očí se mi valily slzy.
"Počkej." zastavil mě.
"Hele Bille, já vim, že jsem tě ranila a moc...a taky vim, že mezi námi nic nebude, já ani nechci."
"Nebude....chceš už jít?"
"Nechceš mě už vidět že ne?"
"Chci zapomenout."
"A-aha......ahoj." rozeběhla jsem se pryč.
(Sanny)

5. spřátelený blog

24. září 2006 v 14:00 | Sanny |  Spřátelené blogy
http://tokiohotel-beichte.blog.cz tady je blog jedný fakt sqělý holčiny!! tak se tam jukněte!! fakt wám ho doporučuju!;-)

4. spřátelený blogííííííííííííííísek

24. září 2006 v 10:47 | Sendy |  Spřátelené blogy
.:HIER:. tak tady je můůůůůůůůůůůůj mocinky oblibenej blogííííííííísek kterej vlastníí upe supa holčiny tak se určitě mrkněte ;-)

Trochu něco jinýho.....

24. září 2006 v 10:31 | Sanny |  Tak různě
Pokaždé, když v televizi uvidíte novou reklamu na Max Factor uvědomte si, kolik zvířat zemřelo kvůli jednomu drahýmu výrobku!!
Nekupujte si MF a napište jim svůj nesouhlas!
Jestli máte blog nebo web, nebo tak něco, tak si prosím zkopírujte tento článek a dejte ho na svou stránečku! Bojujte za bezmocná živá stvoření! Rozšiřte tento článek!

Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!! 4.

24. září 2006 v 9:46 | Sanny |  Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!!
"Ale vážně, přece bych si tě nespletl." podíval se na mě pozorněji.
"Tak asi jo, protože já fakt v žádnym autě nebyla."
"A pak si křičela na svoji mamku!?"
"Jakou mamku? Bych nějakou musela mít ne?" Bill se na mě zmateně podíval.
"Bille, už ti řekla, že to nebyla ona, tak ji nech." podíval se na něj vražedně Tom.
"Ale.." chtěl Bill něco namítnout.
"Nevšímej si ho. On by se v tom klidně šťoural dva dny, dokaď by si neověřil, žes to fakt nebyla ty." usmál se na mě Tom.
"V pohodě." řekla jsem a podívala se na mobil, protože mi přišla SMS
Ahojky Liso, v kolik končíte? Nepůjdeme spolu ze školy? Dean.
Podívala jsem se na kluky, kteří se na mě tázavě dívali.
"Kámoš." usmála jsem se a vyťukala sms, ve který jsem se vymluvila na to, že mám kroužek.
"Jejda, to už jsme tady?" všimla jsme si tabule. Auto zastavilo.
"Tak se mějte a děkuju." usmála jsem se a vylezla z auta.
"Doufám, že se ještě uvidíme, Mischel." usmál se Tom a s Billem mi zamávali. Mischel....hm....rozhlídla jsem se kolem. Super, vůbec to tady neznám. Ani jeden kout. Vydala jsem se po směru tabule....nejbližší benzínka 3km....to nějak zvládnu snad....chtěla bych tam jít na brigádu....nebo do nějakýho krámu? Podívala jsem se vedle sebe, byl to krám s oblečením. Vlezla jsem dovnitř.
"Dobrý den. Přejete si?" zeptala se hned ochotně prodavačka.
"Dobrej. No, chtěla jsem se zeptat jestli nepotřebujete tady pomoct, u pokladny nebo s rovnáním zboží." řekla jsem nejistě. Prodavačka se na mě nevěřícně podívala.
"Ty nemusíš bejt ve škole?"
"No, ne...oni...oni nám ji teďka na chvilku zavřeli." tak blbá a ubohá výmluva.
"Aha, tak to jo..no nějaká pomoc by se mi hodila." řekla nadšeně.
"Tak to je super. Mohla bych nastoupit už teď?"
"No jasně. Tam do zadu si můžeš dát věci." usmála se. Byla mladá, tak jsem tipovala, že bysme si mohli rozumět.
"Potřebovala bych pomoct...támhle ty kupy.....mohla bys to roztřídit?"
"Ale jistě." řekla jsem nadšeně a hned se do toho pustila. Strašně mě to bavilo se prohrabovat hadrama.
"Jak se vůbec jmenuješ?" podívala se na mě ta prodavačka.
"Ehm...Lisa."
"Ok Liso....mě můžeš řikat Lejla." usmála jsem se a pokračovala s tim oblečením. Do obchodu se najednou začali valit zákazníci. Dělala jsem si svou práci a nevšímala si jich.
Krám se zavíral v šest. Lejla mi dala peníze, který jsem si za dnešek vysloužila, dala jsem ji číslo na mobil a domluvily jsme se na zejtra na desatou. Rozloučily jsme se a já zabočila do nejbližšího parku. Nebyla tam žádná volná lavička. Ach jo....sedla jsem si na autobusovou zastávku a vyndala svoji svačinu....vlastně se celej den nejedla. Naházela jsem to do sebe a dostala ještě větší hlad. Vypila zbytek vody co jsem měla a rozhlídla se kolem. Potřebuju nějakej krám s jídlem. Vydala jsem se nějakou velkou ulicí a hele něco tady je. Rychle jsem vlezla dovnitř, koupila si dva rohlíky, jeden na snídani a vodu, pak jsem se vrátila zpátky na zastávku. Zamyslela jsem se.
Touhle dobou jsem byla s mámou a koukaly jsme se na televizi. Smály se nebo u něčeho brečely. A teď? Teď jsem ve městě, který vůbec neznám a na ulici. Chtělo se mi brečet...měla jsem v tom děcáku zůstat, ale prostě jsem nemohla....nechci tam bejt.....zůstanu radši tady...kašlu na všechno....jsem tu sama za sebe a musím to zvládnout. Začal mi zvonit mobil....
(Sanny)

Drogensong

24. září 2006 v 9:20 | Sanny |  Videa mix
tady je fakt krutý wideo xD myslela jsem, že chcípnu smíchy:-D fakt se tam juknětě.....nejlepší jsou ty kytary:-D

Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!! 3.

24. září 2006 v 8:55 | Sanny |  Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!!
Ráno jsem se vzbudila první. Holky co se mnou byly na pokoji si spokoje spaly. Vylezla jsem z postele a převlékla se. Vlezla do koupelny kde jsem se srazila s Deanem.
"Ahojky, jak ses vyspinkala?" usmál se. Byl vážně milej a za ten den jsem si ho mocinky oblíbila.
"Ahoj, jo máte tu docela dobrý postele." řekla jsem a oba jsme se začali smát.
"V kolik vyrážíš do školy?" podíval se na mě.
"Hm já nevim za chvilku." podívala jsem se na hodiny. Bylo půl sedmý. Tak půjdu v sedm, to by mělo stačit.
"Kam chodíš na školu?"
"Na gympl." usmála jsem se.
"Vážně? Já chodim na průmyslovku, to není moc daleko. Mohli bysme jít spolu." napadlo ho.
"NE!" vypadlo hned ze mě.
"Ne, promiň, ale už jsem domluvená s holkama, možná příště." zamlouvala jsem to.
"OK, to je v pohodě." usmál se a vyšel z koupelny. No skvělý, doufám, že se nenaštval.....by mě fakticky mrzelo. Naházela jsem do sebe něco čemu říkali snídaně, vzala si svačinu a zmizela z toho domu. No super a co teď? Kam půjdu? Mám zůstat ve městě? Ach jo....jsem asi blbá, ale do děcáku už se nevrátim. Loudala jsem se ulicema a přemýšlela kam se večer uložim. Asi do parku na lavičku. Smutná existence co? Ale to je jedno. Loudala jsem se takhle městem už aspoň dvě hodiny. Sedla jsem si na lavičku a vyndala svačinu, kterou jsem měla do školy. Měla bych si ještě něco nechat na večer a na oběd. Nemám moc peněz na to, abych mohla jen tak rozhazovat. Chtělo by to si najít nějakou brigádu, ale ne v tomhle městě. Ok, právě jsem se rozhodla. Někoho stopnu ať mě doveze do vedlejšího města. Odložila jsem svoje jídlo a šla stopovat. Hm, fakt skvělý, stojim tady asi hodinu a nikdo nezastavuje. Už jsem chtěla odejít, když u mě zabrzdilo velký černý auto. V zadu se otevřely dveře a z nich vykouknul ten černovlasej kluk, kterej se na mě včera tak soucitně koukal. Oh bože.....ale aspoň něco..
"Ahoj, chceš svíst?" zeptal se a mile se usmál.
"No, kdybyste byli tak hodný." řekla jsem nejistě.
"A kam to bude?" zeptal se a pustil mě dovnitř. Docela šok, že tam sedí ještě jeden kluk s dredama a mile se usmívá.
"No, do vedlejšího města..."
"Jo to je v pohodě. Tam taky jedem. My tam bydlíme." řekl ten dredatej.
"Mimochodem já jsem Tom a tohle je brácha Bill." doplnil ještě.
"Mischel." řekla jsem první jméno, který mě napadlo. Pak jsem mlčela. Kluci si mě prohlíželi a bylo vidět, že o mě chtěj něco vědět, ale já jsem naschvál mlčela. Nevim co bych si vymyslela.
"A proč vůbec jedeš do vedlejšího města? Tady se ti nelíbí?" podíval se na mě Bill.
"No......jedu za tetou."
"Aha, a kde ta tvoje teta bydlí?" no super.
"Hm...sorry, ale to se jen tak neřiká." podívala jsem se do země.
"Taky pravda." připustil ten dredatej...Tom, žeo??:-)
"A kde ti máme zastavit?"
"No stačí hned za začátku města." řekla jsem a vykoukla z okna. Tak kdy už tam budem....??? otočila jsem se zpátky na kluky, který si mě furt se zájmem prohlíželi.
"Nečumte tam na mě, buďte tak hodný."
"Promiň.." řekl Tom, ale pořád na mě tam blbě civěl.
"Hele, já už tě někde viděl." vzpoměl si najednou Bill.
"Fakt? Sis mě s někym splet ne?" Bill zakroutil rázně hlavou.
"Včera jsem tě viděl v autě brečet."
"Blbost! Já včera v žádnym autě nebyla." no skvělý!! doufám, že se v tom bude pořád šťourat.
(Sanny)

"Mírně" zvrhlá rodinka 2.

24. září 2006 v 8:30 | Sanny |  "Mírně" zvrhlá rodinka
Ráno jsem se probudila asi kolem 9. hodiny, napřed jsem se lekla, kde to jsem a proč ležim v posteli nahá s Tomem, ale pak jsem si to uvědomila. Musim říct, že Tom byl roztomilej když spal. :) Chvíli jsem si ho jen tak prohlížela, byl vážně k sežrání, jak tam ležel a klidně spal. Naklonila jsem se k němu, dala mu pusu na tvář, a šla se oblíknout. Když jsem byla oblečená i upravená, Tom se vzbudil. "Jé, dobrý ráno, ty už jsi vzhůru?" usmál se jako sluníčko. Ten kluk mě fakt dokáže tak okouzlit, že to ani není možný. "Jo, ale jenom chvilku." Sedla jsem si k němu na postel, on se hned posadil a dlouze mě políbil.
"Nechceš jít ještě na snídani? Skočili by sme si aspoň sem, do hotelový restaurace. Kdyžtak chvilku počkej, jenom na sebe něco hodim a pudeme, jo?" zeptal se ochotně Tom a než sem stačila něco odpovědět, zmizel v koupelně. Za pět minut už byl venku, zase s úsměvem na tváři. "Tak můžeme jít." zavelel, otevřel dveře a jako gentleman mě do nich pustil jako první. No jo, ví, jak se má k holkám chovat.
V hotelu se nemusel bát, že by ho pronásledovali nějaký fanynky, tak mě hned chytnul za ruku. Došli jsme do restaurace a sedli si ke stolu. Za chvíli u nás byl číšník, my jsme si objednali jídlo a za chvilku už bylo na stole. Potom tam přišel Bill s Gustavem, sedli si ke stolu vedle a Bill si nemohl odpustit nějakou tu poznámku: "No co brácha, další do tý tvý sbírky? Fakt nevim, co z toho máš. A těm holkám se taky divim, že by šly do postele zrovna s tebou, no nedovedu si to představit. Nezdaj se mi jako ideální holky, když s tebou vlezou do postele a ani tě neznaj. Těch holek si prostě nevážim." Fakt byl krutej a to, co řek, se mě docela dotklo. Tom na něj samozřejmě hned vyjel. "Bille nech toho! To, s kym spim, ti může bejt jedno. A laskavě neurážej Christy. Radši by ses měl starat o sebe, aby sis konečně taky našel nějakou holku, přece nemůžeš bejt až do 20-ti panic." Bill zčervenal a radši se otočil. Tak musim uznat, že tohle bylo fakt dobrý, Tom ví, jak Billa srazit k zemi. "Prosim tě, toho si nevšímej, on je jenom zakomplexovanej, že si nemůže najít nějakou holku." řekne mi polohlasem Tom. Jenom se na něj usměju, přikývnu a Billa dál neřešim.
Když se najíme, je čas, abych šla domů. Tom mi nabídl, že mě doprovodí, ale radši jenom ke vchodu hotelu. To kvůli fanynkám, však to znáte, hned by z toho bylo pozdvižení. Došli jsme teda ke vchodu, a tam se ještě políbili. "Tak se měj, bylo mi s tebou krásně." řekl Tom. "Mě taky, Tak pa." usmála jsem se na něj a šla pryč. Tom se za mnou ještě chvíli díval a pak zašel do hotelu.
Šla jsem pomalu domů a to s Tomem mě ani nemrzelo, už od začátku mi bylo jasné, jak to všechno bude. Vlastně to tak někdy dělám taky.

O dva týdny později měla moje mamka autonehodu a převezli jí do nemocnice. Hned jsme za ní s Markusem šli. Ptali jsme se doktorů, jak to s ní vypadá a oni nás zrovna nepotěšili. Dali jí maximálně hodinu, víc ne, zranění byly moc vážný. Dovolili nám ještě za ní jít.
"Ahoj mami, jak ti je?" pozdravili jsme mamku. Ona odpověděla jen slabým úsměvem, mluvilo se jí fakt těžce. Sedli jsme si k ní a chytli jí za ruce. "Až umřu…… obraťte se kdyžtak na tátu. Kontakt na něj najdete v nočnim stolku u mojí postele. A pozdravujte ho ode mě." mluvila velmi pomalu, potichu a moc jí nebylo rozumět. My jsme jí ale rozuměli. "Mami, mám tě moc ráda! Děkuju za všechno, co jsi pro mě kdy udělala. Děkuju!" rozbrečela jsem se. Ne, nesmířím se s tím, že umře! Tohle nejde! Chvíli jsem nebyla schopná vnímat, mezitím jí něco říkal Markus. Pak se ozvala zase mamka: "Děti moje, miluju vás z celýho svýho srdce. Ale bohužel vás musím opustit. Mám vás ráda, sbohem……………" Sbohem, to bylo poslední slovo, který řekla. Zavřela oči, který už nikdy neotevře. "Mami, neeeee! Maminko moje!" řvala jsem přes celý pokoj a brečela ještě víc. Markus taky brečel, ale byl klidnější než já. "Pojď, půjdeme. Kdybys tu zůstala, bylo by to pro tebe ještě horší." Pustila jsem tedy mamčinu ruku, kterou jsem ještě do teďka pevně svírala, a zvedla se. U dveří jsem se ještě otočila a zašeptala: "Sbohem mami."
S Markusem jsme šli pomalu mlčky domů. Byli jsme oba jak tělo bez duše. Vlastně je teď všechno na nás, bydleli jsme jenom s mamkou, teď jsme na všechno sami. O mamce jsme mluvili často, pomáhalo mi to.
Ještě jsme museli zařizovat věci kolem pohřbu a tak, takže jsme byli ještě týden doma. Po týdnu už to bylo lepší, dokázali jsme se smát a dalo by se říct, že už to bylo skoro jako dřív, Mamka by nechtěla, abychom se kvůli ní trápili, určitě by chtěla abychom užívali života.
Po tom týdnu jsme se rozhodli. Vzali jsme lístek s kontaktem na tátu. Zavolali jsme na to číslo, teda spíš Markus mu zavolal, já jsem jenom napjatě poslouchala. To co jsem slyšela, bylo jen: "Ahoj tati, máme tu jeden problém. Mamka… no… umřela. A my to tady sami nezvládáme, říkala, že se máme obrátit na tebe. … Opravdu? … Ne, uklidni se, klid. … Nám ne, a jim to vadit nebude? …Fakt? … Dobře. … Tak kdy? … Zítra? … Dobře, v jednu. Ahoj." Markus zavěsil a já hned spustila: "Tak co? Jak to dopadlo?" - "Zítra v jednu pro nás přijede, stěhujeme se k němu. Že prý tu sami nemůžeme zůstat." odpověděl Markus.
(Katie)

Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!! 2.

23. září 2006 v 13:19 | Sanny |  Rodina? Toe vtip? Jsem na ulici!!
Máma mě dovedla do děcáku. Odnesla jsem si věci a rozhlídla se. Byla tu spousta děcek, dokonce i v mym věku, ale to nic nemění na tom, že mě mamka už nechce. Ta ženská co tam zrovna byla mi ukázala moji postel. Hned jsem se na ní rozvalila. Bylo mi jedno, že nějaký lidi se chtěj se mnou seznámit. Bylo mi do breku.
"Ahoj." přišel ke mně nějakej kluk.
"Čau." odsekla jsem, otočila se k němu zády a dělala, že něco hledám v tašce.
"Jsem Dean." nedal se a přisedl si ke mně na postel.
"Hm...Lisa." řekla jsem a nevšímala jsem si ho. Sakra potřebuju bejt sama, je mi do breku. Podívala jsem se směrem k mámě, ještě tam něco řešila a tou ženskou. Vstala jsem a došla k ní.
"Liso, potřebuješ něco?" podívala se na mě.
"Jo, chci abys konečně vypadla. Nesnášim tě z celýho svýho srdce. Si ta nejhorší matka pod sluncem! Proč si to udělala? Vypadni už sakra!" řvala jsem na celej barák. Všechny děcka se na mě dívaly, ale mě to bylo jedno.
"Liso, no tak uklidni se."
"Kuwa, neřikej mi co mám dělat. Byla si skvělá! Já tě milovala!" rozbrečela jsem se a utekla na záchod. Máma se za mnou jenom smutně koukala, ale svoje rozhodnutí nezměnila. Strašně mi ublížila. Moc, moc, moc....nikdy jí to neodpustim! Někdo zaklepal na záchod kde jsem se zamkla.
"Jděte všichni pryč. Nechci nikoho vidět..už nikdy."
"Chci ti pomoct." ozval se klučičí hlas.
"Mě nikdo nepomůže." utřela jsem si slzy, proč kvůli ní brečet? Nestojí za to. Už to není moje matka. Vzdala se mě kvůli Romanovi a tomu novýmu dítěti......třeba bude mít lepší život než se mnou...odemkla jsem a koukala do tváře Deanovi. Přišel ke mně blíž a setřel mi z tváře slzu.
"Bude to dobrý, uvidíš." objal mě a já mu za to byla vděčná. Už dlouho mě takhle nikdo neobjal. Jenže v tu chvíli jsem si připadala děsně trapná.....jak jsem na mámu křičela a pak se zamkla na záchodě. Vždyť děti tady v děcáku potkal třeba i horší osud než mě...usmála jsem se na Deana.
"Děkuju." sedli jsme si spolu ke stolu a začali si povídat. Dozvěděla jsem se, že je mu 16, a že ho sem rodiče dali když mu bylo 13, protože neměli peníze na to ho živit. Hm, jenže to se ještě dá pochopit...za to myšlení moji matky se pochopit nedá. S Deanem mi bylo dobře, ale i tak jsem v děcáku zůstat nechtěla. Ani náhodou. Uteču...zejtra...když půjdu ze školy...kašlu na to...nebudu tady tvrdnout 3 roky, když mě pak stejně vyhoděj, protože budu dospělá.....vypadnu už zejtra. A navíc Dean odejde o rok dřív a co já pak tady? Prostě zejtra uteču a kašlu na všechno. Povídali jsme si dlouho do noci. Rozuměli jsme si a to bylo hlavní.
"Máš mobil?" podívala jsem se na něj. Přikývl. Vzala jsem si číslo...to abych s nim byla v kontaktu, když zejtra zdrhnu. Ale nikdomu jsem o tom neřekla. Je to moje věc. Popřála jsem mu dobrou noc a zalezla do pokoje, kterej jsem sdílela s nějakýma holkama. Vzala jsem si školní tašku a naházela do ní nějaký oblečení. Jenže skoro nic se mi tam kvůli učebnicím nevešlo.....kašlu na to, do školy už nepůjdu. Vyházela jsem učebnice a sešity a narvala tam to moje nejoblíbenější oblečení a nějaký věci co jsem potřebovala nutně k životu :-)) a peníze a šla si lehnout....zejtra mě čeká fakt těžkej den:-) z tepla domova na ulici....ale já to zvládnu!!!
(Sanny)

"Mírně" zvrhlá rodinka 1.

23. září 2006 v 13:17 | Sanny |  "Mírně" zvrhlá rodinka
Tak na začátek bych vám asi měla něco o sobě říct… :) Jmenuju se Christina, no všichni si to nějak upravujou, ale tak nejčastějš se objevuje Chris. Je mi 16, narodila jsem se 1. 9. 1990 a to datum se mi teda upřímně nelíbí, protože se v ten den chodí většinou zase po prázdninách do školy. Když sem u tý školy, chodim na gympl v Berlíně, kde taky bydlim. Žiju jenom s mym bráškou, dvojčetem Markusem a mámou. S tátou už je to složitější… Bydlí docela daleko od nás a jezdí za náma tak dvakrát - třikrát do roka, moc se nevídáme, takže s nim nemám nějakej osobní vztah. Prej má nějakou rodinu, ale nevim, jak velkou. Tim jsem se radši nikdy moc nezabejvala… možná to tak je lepší…
Jinak, abych řekla taky něco konkrétně o sobě… když se na mě podíváte, už na první pohled byste poznali, jaká jsem. Jsem vážně střelená, taky podle toho vypadám. Dělám všechno pro to, abych vždycky byla něčim odlišná a taky se mi to docela daří. Kdybych měla popsat jak vypadám… no mám dlouhý světle hnědý vlasy (to teda od přírody, ale vymejšlim různý kraviny, takže maj každou chvíli jinou barvu), jsem dost vysoká a hubená. S tim jsem měla vždycky problém, všichni si myslí, že jsem anorektička. Jenomže na tom není nic pravdy. Sežeru na co přijdu, ale stejně nepřiberu… no aspoň nemusim počítat každou kalorii, to je taky výhoda. No a teď k mojí povaze… jak už jsem řekla, nesnesu, když zapadám do davu, prostě vždycky musim bejt něčim vidět. Taky jsem praštěná, střelená, život beru s nadhledem a takovej jakej je. Snažim se užít si ho jak to jen jde. Ale vim, co to jsou city… citlivá jsem dostatečně. Co se týká kluků, ještě jsem neměla pořádnej vztah, nikdy mi to nevydrží dlouho, prostě potřebuju určitou volnost a to některý kluci nejsou schopný respektovat. Ale zase není pravda, že bych s klukama neměla žádný zkušenosti, to ne, těch mám až dost… :D No, tohle tu radši nebudeme moc rozebírat.
No ale teď už k věci… Mám dost ráda různý pařby a alkoholu se taky zrovna nebránim ( jsem takový ďábelský dítě, no :D), teda ne, že bych pila, ale tak občas si luchnout neuškodí… :D No… takže, jednou jsem byla na jedný pařbě tady v Berlíně a koho nevidim! Toma Kaulitze z Tokio Hotel! Ne, že bych je nějak žrala, to ne, nejsem zrovna jejich fanynka, ale je pravda, že tenhle týpek se mi vážně líbí a prostě bych se mu neubránila…
Rozhodla sem se, že s tim něco udělám. Nepatřim mezi stydlivky, takže mi to ani nedělá žádný problémy a ještě, když už mám v sobě nějaký to pivo, tak mi vážně nic nebrání. A jde se na věc! Poskládala jsem si všechny svoje nabalovací metody a vydala jsem se k němu. Myslim, že hned první zabrala, takže když jsem se k němu blížila, už z dálky se na mě usmíval. Chtěla jsem projít jakoby nic, ale on mě samozřejmě zastavil. "Ahoj kočko, nechceš si dát se mnou drink?" zeptal se jako velkej profík. No myslim, že on s timhle taky nemá žádný problémy… "No vlastně, proč ne? Tak jdeme?" vyzvala jsem ho a už jsme mířili k baru. Ani nevím, co to objednal, ale to je snad jedno, ne? :D Vzal si do ruky skleničku, tak jsem si jí vzala taky. "Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se mě. "Christina, ale vlastně mi všichni řikaj Chris." - "Jo jo, to je pěkný jméno. Vždycky se mi líbilo. No myslim, že já se ti ani představovat nemusim, co?" zasměje se. "Ne, to vážně nemusíš." zasměju se taky. Pak si přiťuknem jako na seznámení a kopneme to celý do sebe.
Musim uznat, že Tom vážně ví, jak na holky a co na ně zabírá. Flirtovali jsme tam asi hodinu, taky jsme stihli něco vypít, no co si budem povídat… :D Celej večer se usmíval a byl hrozně milej. Potom se mě zeptal, jestli se nechci podívat k němu na hotel. Já jsem samozřejmě souhlasila, vlastně to nebylo jenom kvůli alkoholu. Myslim, že bych na to přistoupila i střízlivá. Jemu se prostě nedalo odolat.
Fakt jsme si popovídali dost dobře, docela si i rozumíme, ani nevim, jak je možný, že si tak rozumíme, to se mi ještě u žádnýho kluka nestalo. A dokonce jsme přišli na to, že máme stejný nějaký rysy v obličeji… ;D Ale teď už na slova nebylo místo, teď byly na řadě činy. Vešli jsme do hotelu a po schodech vystoupali do 2. patra. Šli jsme chodbou a zastavili jsme se u dveří číslo 216. Tom odemknul a vešli jsme dovnitř. Najednou jako by se něco zlomilo, utichli jsme a koukali se sobě navzájem do očí. Těma svýma čokoládovýma očima mě uplně zhypnotizoval. Přesunuli jsme se na postel, sedli si a začali se líbat. Napřed pomalu, něžně, pak jsme přidávali na intenzitě až to skončilo u žhavých a divokých polibků. Pak se přidaly i ruce, ty Tomovy šmejdily po celém mém těle. Já jsem mu to samozřejmě hned oplácela, v posteli nejsem nějak stydlivá… ;D Dál už to radši popisovat nebudu, ale můžu vám říct, že Tom je v posteli skvělej! Je znát, že je zkušenej, taky byl něžnej a pozornej. A to se cenní. Kdybych to měla nějak zhodnotit, řekla bych, že Tom byl nejlepší z kluků, se kterýma jsem doteď spala. ;)
(Katie)

Plakát v německym Brawo Girl

23. září 2006 v 10:33 | Sanny |  Časáky
hezký co???:-)))))
bilder deiner stars und sternchen kostenloses bilder voting